Nějak bylo, nějak bude

tuhle v posteli:

"a miluješ mě, mady?"

"já tě strašně miluju"

"já tě taky miluju. ale asi ne strašně. já tě miluju hezky......
miluju tě jako beruška!"

":-o a jak miluje beruška??"

"zezadu!"

děs běs! koukám takhle na telku a co nevidim? :-o
doktor strká baňku s vodou mezi nějaký gumový tyčky a pak mumlá něco o andropenisu. záběr na chlápka "je to fakt super. z mých jedenácti centimetrů je patnáct" :-o

"hlavně andropenis nenoste déle než devět hodin denně"

jasně... abyste se pak mohli ještě někdy aspoň vyčurat.



teda lidi, já sice penis nemám, ale tomu se mi vůbec nechce věřit, že by se dal natáhnout pomocí nějaký konstrukce, kterou by si na něj měli chlapi montovat.
po tydžináplastech na hubnutí, hubnoucim mejdle a hubnoucích vložkách do bot je tohle ten nejžhavější kandidát na blbost roku!
už teď lituju těch, co na to nalítnou, vrazej do toho pět a půl litru, a doufám, že je to aspoň nějak schválený a zdravotně nezávadný (i když...)

Rozkvetl strom

A zpívali ptáci

Svítilo slunce

Přišli funebráci.



Tady nikdo neumřel,

Říkám jim.

To tvrdí každej,

Usmál se pán

A položil mě na


Máry.



co na to řikáte?
mně se to vážně líbí.
autorkou téhle básničky a pár podobných dílek je kretka. musim se přiznat, že patřím k jejím obdivovatelkám. má úžasnej a nezaměnitelnej styl. píše o svejch všedních dnech ale skvěle.
jenom se musíte povznést nad miliardy překlepů :)

jako malá sem měla pusu pěkně prořízlou. pak, nevim, kdy, se najednou všechno změnilo a já měla problém říct si v krámě i o pytlík na chleba (však víte, to bylo tehdy, jak se najendou rozhodlo, že sáčky už nebudou zadarmo).

volat někam a něco vyřizovat pro mě bylo nepřekonatelný. poslední kapkou bylo, když mě moji spolužáci delegovali jako tu pravou do prvního prodeje bílý pastelky. všichni ze mě vždycky měli pocit, že já věechno umím, odkážu, umím jednat s lidma a sem supervýřečná.
ó nikoli.

na vejšce to je krize největší. za celý čtyři roky sem ještě nikdy nebyla na konzultaci. nemám pocit, že bych dokázala s těma profesorama mluvit. ústní zkoušení je pro mě čím dál větší můrou, děkuju bohu za každej anonymní písemnej test.

opravdu velkej problém nastal s bakalářkou. semestr po odevzdání projektu a semestr před odevzdáním práce sem pořád neměla vedoucího, kterej měl bejt jasnej už v červnu.
v červnu sem ho ale nezastihla a pak to oddalovala a oddalovala...

teď, na konci ledna, sem si řekla, že už to vážně hoří. přišel mi mejl, že phdr konrád má konzultačky v úterý od deseti do dvanácti, a tak sem se tam konečně odhodlala. bylo to hrozný. hodinu sem čekala s žaludečníma nevolnostma před jeho kabinetem a připravovala si řeč.

nakonec to proběhlo superně. na dotaz, jestli je ochoten mi práci vést, i když jí musim odevzdat už za pár měsíců, začal zuřivě až nadšeně kejvat hlavou. nevim, jestli maj za tyhle aktivity nějaký extra body, každopádně se mi tááááákhle ulevilo.
jen víc takovejch pseudoproblémů, který se takhle hezky vyřešej. snad mi to pomůže v získání asertivity :)

pak sem se odměnila posledním kinodílem harryho pottera. a musím říct: mně se to líbilo.
a propos letopisy narnie sou taky bezva. těšim se na další díly (v obou případech).

juchů

nač to maskovat. moje finanční situace je natolik růžová, že si můžu dovolit pučovat i bankovnímu ústavu.

neni to tak vždycky. ale včera sem měla naprosto přesný povědomí o tom, kolik bych měla mít na účtě. lehce mě proto vyděsilo, když tam bylo o dva litry míň.

1700 sem dohledala. to je ten novej minilux, co sme si v pátek koupili. ale kde sou ty tři stovky??

džísys...

inu, dneska sem se vydala k baňkomatu, abych zjistila, jestli se mi neztratily další peníze. vybrala sem si včera šest stovek na nákup, ale kupodivu tam dneska chyběly jen tři.
jak to?

jednoduchý. ty tři stovky, co tam včera chyběly, se dneska zase vrátily.
a ne, že bych špatně viděla. vim to naprosto přesně.

to mi můžou jen tak mizet a zase se vracet peníze? tři stovky vem čert. ale co až to budou tři litry? co až si pudu něco koupit a vrátěj mi kartu? vo co tady go?

tak nevim, jestli to dneska nevypadá na totálně blbej den.
ráno =M= zase trval na tom, že mu mám nařídit budík na sedm. podlehla sem a nakonec stejně nevstal. to já se převalovala a snad do půl devátý nezabrala.
přepad mě kašel a bylo mi zle a tak sem i zrušila druhou ranní aj (tu první zrušili sami už včera). večer sem ještě jela zbytečně na invalidovnu a tak to máme suma sumárum -550kč. super

pak =M= celej den blokoval PC, takže budu muset pracovat večer (takže teď a ne, že by se mi chtělo), navíc jeho šéf (ok, už náš) volá dokonce už i mě, že mu =M= stále dluží nějakou práci.
a aby to nebylo všechno, já dlužim taky.

nevim, kde mi hlava stojí. teda ne, že bych se přetrhla. zkoušky ve škole pořád jen odkládám. ale v tom to právě je. vim, že se musim učit, a tak nejsem schopná dělat nic jinýho. jenže učení buď brzo vzdám, nebo se k němu nedostanu vůbec a ve výsledku neudělám vůbec nic.

mno, a aby toho nebylo málo, tak z účtu mi kamsi zmizelo 300kč. nevybírala sem ani ťuk, v pátek sem akorát zaplatila kartou novej lux a dneska -> tři stovky v hajzlu.

mno, doufám, že mě někdo potají nevybrakovává. zejtra to pudu zase zkontrolovat a pokud tam bude zase míň, tak vyberu všechno a nazdar.

a v albertu...
škoda mluvit. nejsou schopný doplňovat košíky ke vchodu, takže si lidi verou vozíky (včetně mě) a pak tam neni k hnutí.
některý lidi sou navíc tak tupý, že u pultu s uzeninou postavěj vozík tak, že to totálně zablokujou (tzn. rovnoběžně s pultem) a pak půl hodiny čučej, místo, aby něco čapli a šli.

taky sem si chtěla koupit nový náušnice a ještě štěstí, že od včera prodali ty, co se mi líbily, protože když sem zamířila si je koupit, ještě sem netušila, že mi dneska odpadne i poslední aj a že se mi z účtu ztrácej peníze.

a to nejlepší nakonec:
=M= dneska vypočítal, že i kdyby sme si chtěli pučit blbej 1,5 milionu na byt, tak to budem po deseti tisících splácet dvacet let.
no je toto normální?
...
nikdy nebudu mít ten mezonet ve vedlejší ulici za pět a půl :(

když se mám učit, dělám tisíc jinejch věcí, jen abych nemusela zasednout k poznámkám. proto sem se včera navzdory vánici, dotázala večer =M=, jestli by se mnou nejel do hornbachu, koupit velkej květináč zděděný difmbachii (nebo jak se to píše).

chvíli dělal, že je strašně unavenej, ale pak vyskočil a v hornbachu dokonce obíhal všemožný oddělení, a pak vylovil z kapsy metr a přeměřoval kde co včetně bodlinek na kaktusech.

už to skoro vypadalo, že sme jeli nadarmo, jelikož velkej květináč měli jedině hranatej nebo zelenej. pak ale trochu polevila chumelenice a já viděla, že další květníky maj i venku. našli sme odpovídající exemplář o průměru 35cm. byl zasněženej. i vzala sem podtácek, nebo jak se to menuje, a květináč obrátila dnem vzhůru a bušením podtácku z něj vyklepávala sníh.

"počkej, ten nechceme, ten je nějakej promačkanej" řekl =M=, když si květináč blíž prohlédl.

ano. PVC je křehké, když je zmrzlé a já ten krám prostě rozflákala tim neomaleným bušením. naštěstí měli ještě jeden (poslední) a z toho =M= sníh jemně odstranil rukavicí. Naštěstí tam nemaj venku umístěný kamery :)

pak mě ještě tahal po oddělení s tapetama, obrazama, kobercema, až se ukázalo, že se mu tam vlastně ani tolik nelíbí, ale že pátrá po pokladně.

dobrá věc se nakonec podařila.
večer sme ještě difmbachii amputovali jeden křivě rostoucí šlahoun a teď čekáme, jestli si ve vodě pustí kořeny.

a pak pojedem do hornbachu ještě jednou.
pro zeminu :)


a na závěr úryvek z rozhovoru cestou z bytu do metra

"ty seš tak hodnej, ty se tak přemáháš..."
"já se radši teď přemůžu, než abych se pak třeba další dva roky zavíral do temný komůrky s časákem, až mě vopustíš."

no nepřistupuje k tomu vztahu zodpovědně? :)

tak se na to podívejte. Asi pudu taky někam požadovat :)

sms, 9:00

prosím, zaplaťte, jinak vám zablokujeme služby, váš oskar

nebo tak něco

obrátila sem se na druhej bok, že tam zavolám až se vyspim, co je to za blbost. platila sem přece už před dvěma tejdnama!

o hodinu pozdějc píšu smsku, ale už neodešla. kamkoli volám, dovolám se jen do oskarovy samoobsluhy, kde mi rádobyvtipný pan oskar vysvětluje, kde a jak můžu zaplatit.

jak řiká můj táta sem blbej já, nebo soudruh? (nebo oskar, dodávám já)

dovolat se na oskaří operátory je nadlidskej výkon. nicméně po 40 minutách se mi to povedlo.

platba jim prej nedošla

"kdybyste skutečně zaplatila, peníze už by tu dávno byly"

cože? a co presumpce neviny? proč se mnou mluví, jak kdybych byla nějakej uličník?

"stěžujte si v bance. a vymáhejte u ní aktivační poplatek, co teď budete muset zaplatit"

tak to vám teda děkuju.

v bance za nic nemůžou (jak jinak). platba neodešla.
proč?
to nevědi.
ani já ne, peněz sem na účtě měla dost, příkaz sem vyplnila správně...
uvidíme, jestli si budu sypat popel na hlavu, až dorazim domu a přečtu si, co mi spořka píše.

"bohužel, spořitelna vám žádné peníze nevrátí. splnila svou povinnost tím, že vám poslala oznámení o nezaplacení příkazu, takže nic vymáhat nemůžete"

super, super, super.

na někoho si vztek vylít musim, a proto mě štve oskar. proč mi 14dní nenapsal ani řádku o tom, že je něco neni ó ká? proč mě varuje před blokací služeb hodinu předtim, než to udělá? je to slušný zacházení?

inu, podepsal si tim ortel. příští měsíc odcházim, nejspíš k eurotelu. doufám, že jim to mooje pětikilo měsíčně bude chybět!!!

na závěr si neodpustím trochu vulgarity: oskar to posral!

jela sem vlakem do zatáčky, když tu v řeži přistoupila velice elegantní dáma s dvěma malýma prckama. holčička se jmenovala alžbětka a kluk třeba dominik.

"na jaké písmenko končí slovo klobása?" ptala se pani těch prcků, kterejm nebylo víc jak 5 let.

"na S" vykřik dominik

"ne..to by to byl klobáS. ale je to klobásA. tak na jaké písmenko končí?"

ještě několika slovy procvičila znalosti špuntů a pak se rozhodla naučit je slovní fotbal.

"anekdota"
"alenka"
"anička"
"analfabet"
"tričko"
"opička"
"ananas"

dominik se jal přemýšlet.

"na jaké písmenko končí ananas?"

nakrabatil čelíčko, pak se rozzářil a řekl "na S"

"ano. na eS. tak vymysli nějaké hezké slovo.."

"s.....s.........s.....s.." přemýšlel chlapec horečně.

sledovala sem ho z protějšího sedadla a poznala sem radost na dětské tvářičce, když konečně našel slovo hodné vyřčení v tak závažné hře.

"SERE!" vykřikl na celý vagon.

elegantní a distinguovaná maminka nejdřív zbledla, pak zrudla a pak koktala.

"co..cože? to ne! to tedy rozhodně neplatí!"

a poplašeně se rozhlížela po spolucestujících, kdo všechno to strašný slovo slyšel (zbytečně; slyšeli ho všichni).


a to mi řekněte, kam na to ty děti choděj. domů? do filmů? do školky?

ale tu radost, když konečně našel správné slovo, bych vám přála vidět! :)

a to i informace z mojeho deníčku, který přece nemá žádnou informační hodnotu.

dneska sme jeli s brauzrem a vítkem na večeři na konec světa, a ještě než na nás stihlo bliknout světlo na konci tunelu, začali si kluci cosi šuškat. rozuměla sem něco jako =M=, mady a poloha.

prej se mě na to styděj zeptat, ale mně je to jasný.

"tak já napíšu takovej hezkej, dlouhej a obsažnej článek a všichni si z toho vyberou jen to jedno"

"já to ani nečet" bránil se vítek

"to je ještě horší" odmávla sem to

a nemám snad pravdu? ani to nečte, ale i tak ví, co píšu. to určitě šíří emča po tý jejich sektě!


véča fajn, prostředí skvělý, víno kyselý, brauzr rozevlátý.

"a hlavně bibi... sem jí řikal, že teď chodim s katkou. když sem jí řek, že je jí 17 a že je z ukrajiny, uplně jí to nadzvedlo. prej cože? a to si jako teď každej listopad najdeš novou sedmnáctiletou ukrajinku?"

usmála sem se a vzpomněla sem si, jak se před rokem a něco 17. listopadu v aztéce rozplýval nad ukrajinskou slečnou a plánoval za ní odjet do usa.

"no co sem jí na to měl říct" zamyslel se a odhodil blonďatý lokny z čela.
"asi jo, no"

vůbec byl vtipnej. škoda, že vim, že ne o všem se může psát na deníček.


a škola volá. v únoru vyhodim 1000kč za přihlášky. nevíte, jak se mám za tři měsíce naučit plynně hovořit o historii německa v němčině?
dělá mi to docela vrásky.

vánoce mě nenaštvaly, silvestr byl s okradeným emčou a je tu hepy ňů jír.

už mě stačil zprudit brauzr a dneska ráno ke všemu i baňkomat, když ukazoval minimálně o tisíc míň, než měl. to je halt ten vybrakovanej kontokorent.

díky všem, co mi přáli všechno nej a tak, a těm z nich, co mi čtou deníček, se omlouvám, že nejsem schopná napsat ani sms.
prostě nejsem. kéž by ty mobily nebyly.

brauzr tvrdil, že rok 2005 byl nanic a rok 2006 bude ještě horší. já nemůžu souhlasit. Posunula sem se, pracuju, nevyhodili mě ze školy, v posledním týdnu sme dokonce s =M= objevili suprovou sexuální polohu... co si přát víc. ať je to letos ještě lepší!

přeju aspoň tady všechno dobré všem dobrým lidem ;)

PS k nadpisu:
umírá mi vánoční hvězda a fikus kroton. co s tim?