Nějak bylo, nějak bude

"Madlenko," řekl minulý týden =M=, "už mě štve, že spíme do jedenácti. Od příštího týdne budeme vstávat brzo, aby ten dden tak rychle neutíkal!"

Ano! To byla slova do pranice. Osud tomu chtěl, že se zrovna v neděli měnil čas, takže to časnější vstávání tolik nebolelo. Včera to bylo v pohodě. Dneska to na nás ovšem trochu dolehlo. Vstali jsme, vyvenčili psy a dali si partičku ranního badmintonu a pak... jsme se skolili na gauč a a usli.

Ted tedy několik hodin později začínáme den na druhý pokus. UUvidíme, jestli se nám to tentokrát vyvede líp. Minimálně už jsme se stačili nasnídat.

Sobotu jsem přežila ve zdraví. Byla to velie zdařilá oslava. Nestihla jsem se sice pochlubit svými atronomickými příjmy a skvělou prací, za to přišel na přetřes sto let starý začátek románku s panem podnikatelem. Byla to veliká legrace, zvláše proto, že moje maminka sice o panu podnikateli cosi tušila, nicméně nevěděla, že je to TEN pan podnikatel. Snad se mi to podařilo rychle zamluvit.

Večer jsem se po příjezdu do Prahy musela o zážitky podělit s =M=. Nastaly ovšem zmatky v pojmenovávání příbuzných a tak jsme zbytek sobotní noci trávili sestavováním rodinných rodokmenů a poznáváním širší rodiny. Už v tom mám úplně jasno!

Od táty jsem dostala soupravu badmintonových pálek, takže až uvidíte dva šílence, co na pláži u Vltavy hrajou tuhletu hru, vězte, že jsme to my dva! Zkoušeli jsme to už v neděli ráno a byla to docela legrace :).

Přemýšleli jste někdy nad tím, co si budete vyprávět o dlouhých podzimních nocích v posteli s milovaným partnerem? Já ano. A věřte, že takhle to teda nevypadalo...


"já chci ty šaty..." povzdechnu si uprostřed vyprávění o dnešním lovu.
"já chci druhou kozu do ruky..." nojo... neposlouchá mě :/
"nojo, jsou chvíle, kdy člověk nemůže mít to, co chce, i když to má na dosah ruky... to byla chvilka filozofie :)" zahihňám se.
"nojo, je vidět, že mám v posteli intelektuálku!" zní to trochu ironicky...
"náhodou, já nikdy nedělala ,že jsem intelektuálka!" ohradím se-
"jasně. to člověk nemusí dělat, stačí když to má v sobě" praví =M= laškovně.
"a mám to v sobě?" zeptám se bezelstně.
"ještě ne, ale za chvilku to v sobě mít budeš :)"

Ach jo...

Řikal někdo, že jsou muži lovci a ženy strážkyně ohně nebo tak něco? U nás je to naopak. Já jsem bych spíš lovila a =M= by strážil.

Při lovu jsem velmi pečlivá a podrobně zkoumám potenciální kořist, než na ní se zdrcující silou avšak rozvážně zaútočím a dovleču jí domů.
Dneska jsem podrobně zkoumala asi dvě hodiny na několika místech a mému cvičenému oku neunikly ani kusy skrývající se v neproniknutelných houštinách. Houštinami jsem pronikla, kusy probádala ze všech úhlů a stran a nakonec domů dokonce dva dotáhla — decentní avšak přesto trochu šmrncovní svetřík barvy bílé kávy a (a z toho mám největší radost) nádherný kousek bižuterie, jejíž nejzazší cípeček se nenápadně povaluje až mezi (řekněme tomu taky někdy hezky) ňadry.

Ach!

Ale řeknu vám, byla to práce namáhavá a vyčerpávající. Každou chvilku jsem klela, že mi už ty němčouři konečně neposlali peníze, protože o pár stovek víc by se mi hodilo.
Narazila jsem totiž na naprosto skvělou minitaštičku v Orsay (nebo jak se to píše, já tam totiž nikdy nechodim, takže nevim) — v několika barevných provedeních, mně se nejvíc líbila hnědá. Má takový vtipný zapínání a stojí asi 499 kč. Je rádobykožená.
Hned dvě perfektní trička, z nichž jedno bylo dlouhou dobu favoritem, až do objevení svetříku.
Pár tílek zapomenu.
Pár kalhot radši taky.
Ale! Naprosto famózní šaty, o těch se mi bude zdát ještě dlouho. Potřebovala bych tedy ještě jednoho poradce, ale myslim, že byly naprosto skvělý. Brala bych je hned. Bohužel bych musela investovat ještě do nových bot a pásku a to už je přeci jenom příliš :(.

Svetřík fajn. Ale z dnešního lovu mě opravdu nejvíc těší ono cosi na krk, co momentálně leží vedle mě na gauči a já se na to zálibně dívám. Je to děsnej kýč. Má to i umělohmotný průhledný lísteček a příšerné srdíčko, ale jako celek je to boží :).

Zejtra se nechám nakadeřit a v sobotu hurá do jámy lvové!

Nastanou v životě člověkově dny, kdy by nejraději nebyl, nebo kdy by s chutí nastoupil do stroje času a přes ony dny se přenesl.
Jelikož stroje času stále nejsou (ačkoli nějakcí vědci zjistili, že mohou velmi složitě a vlastně nepatrně přemisťovat miniaturní částečky — přesně si to nepamatuju, ale psala jsem o tom do časopisu, takže to je pravda!), bude se muset člověk přenést poněkud jinak.

Jednoduše — moje neratovická babička, tátova máteř, bude v sobotu slavit 75. narozeniny. To by mě ani tak netrápilo. Trápí mě spíš to, že bue přítomno veškeré příbuzenstvo, neboť babička je taková matka rodu, či méně poeticky — kvočna. A co je na tom tak hrozného?

Už před dvěma týdny mě moje matka začala poučovat, jak se mám obléknout (hezky a elegantně), kdy je nejvhodnější doba, abych přijela (trochu odpoledne, tak kolem řetí až čtvrté hodiny, kdy už tam všichni ostatní budou a strhnu na sebe tedy patřišnou pozornost), a co mám říkat (nelži, ale řekni všechno hezky a v lepším světle).

O co jde? U nás v rodině se totiž soupeří o to, kdo bude lepší, bohatší, chytřejší, úspěšnější... a jelikož naši nejsou bohatí a bohužel ani úspěšní, musí se aspoň chlubit úspěchy svých dětí (nechci to nevděčně a nevhodně zmiňovat, ale dá se tedy v tomto případě i dlouze přemýšlet o jejich chytrosti).

Tety už jsou celé nažhavené na nové informace z první ruky. Rozšířila se o mně totiž po rodině fáma. Jak vznikla? jednoduše. Poslala jsem babičce výtisk časopisu se svým prvním článkem. Na dotaz tety, co to, že babička začala tenhle časopis kupovat, babička odpověděla, že to dostala ode mě, že je tam můj první článek a že tam pracuju. Na další otázky pak babička odpověděla, že žiju s přítelem v Praze, považte, dokonce na Andělu. Že to je byt v tý nejhorší ulici naproto pivovaru, to už je vedlejší, že.
Rodina má tedy nyní tu představu, že jsem úspěšná a bohatá novinářka, žijící v luxusním bytě v centru Prahy s mladým, úspěšným a okouzlujícím mužem (babičce byl =M= sympatický, když ho viděla na bratrově promoci).

Co s tim mám kua dělat? Pere se to ve mně. Na jednu stranu mám po krk toho pokrytectví v rodině. Na druhou stranu mě štvou tety drbny, který do mámy furt rejou.

Asi mi nezbyde nic jinýho, než se ozbrojit šarmem, nacvičit si doma odpovědi na všechny záludné otázky, nechat se šmrncovně ostříhat a v sobotu vyrazit do boje v dobře padnoucích džínách a elegantním tričku, které zdůrazňuje moje ženské přednosti. Ach jo...

Inu, ten život není jednoduchý.

Jako učitelka bych se taky ohrazovala, ale obávám se, že v tomto případě důvěřuju spíš National Geographic. Jen bych vp rvní chvíli řekla, že jde o děti z US. Problémy s (pro mě) základními znalostmi jsou ovšem zjevně na víc místech, než jsem si myslela.

"Dneska jsme spolu už třetím rokem!" oznámila jsem =M=ovi, když stál ráno nahatej před skříní. Ani nevim, co na tak zásadní novinu odpověděl. Jistě něco velice chytrého a vtipného, jako ostatně vždy.

Monika mi ráno tvrdila, že mě =M= určitě překvapí nějakým romantickým dárkem nebo nápadem. No, to bych ho nemohla znát, abych tomu nevěřila. Místo romantiky apod. mi řek, že se nechce ženit 20.8. 2008, že prej je to trapný datum, čimž mě docela naprd.

Ale večer jsme vyrazili na véču a dali jsme si jedno z našich nejoblíbenějších jídel — salátové mísy ve Westu. Já teda nevim, jestli jsou salátový... ale jsou výborný. Jsou tam nakládaný houbičky, lilková a ještě jedna pomazánka, sušený rajčata, nakládaný papriky, skvělý olivy, fazolky, plněný vinný listy, skvělej italskej salám, plátky parmazánu... no prostě je to naprosto boží jídlo, při kterým člověk zažívá extázi a nekončící food orgasmus!

Nejsme holt romantici, spíš jsme na to žrádlo. Pojistili jsme to ještě kafatama a zákuskama, ujišťovali jsme se nehynoucími city a pak jsme vyrazili domů. Tam jsme náš vztah upevnili nedokonalou ale skvělou výměnou genetických informací. Usli jsme v objetí a pomyslně vykročili do třetího roku našeho vztahu.
Týjo!

A zejtra prej dostanu dárek!!!

Už jsme spolu sice dva roky (právě dnes), ale vlastně jsme se ještě nikdy skutečně nepohádali nebo nepohodli. Až v pondělí, nebo kdy to bylo.

Kamenem úrazu bylo večerní venčení psů.
=M= s nima chtěl už někdy v půl jedenáctý, že bysme mohli dřív spát. "Tak jo," řekla jsem. Ale on se furt neměl k tomu, aby se odlepil od počítače, já jsem ho nepobízela a tak to šlo až někdy do půlnoci. "Tak dem," řekla jsem, protože už se mi chtělo spát a tak.

Tak dlouho jsme se ale vypravovali, že jsem zkejsla na gauči, a když =M= oblík Peďkatou a povídal si s ní v chodbě, zadoufala jsem, že vezme psy sám. Překlopila jsem se do polohy ležmo. To jsem neměla dělat. V tu ránu se mi nikam nechtělo ani za mák.

"Jdem, Madlenko," zavelel =M= a přišel pro mě do obýváku.
"Néééé," zakvílela jsem a sama sebe utvrzovala v tom, že mě ven do mrazu nikdo nedostane.
=M= se ale taky nevzdával. Zabořila jsem hlavu mezi polštáře a odmítla komunikovat. Prostě nikam nejdu a nazdar. =M= do mě začal žďuchat, což se nelíbilo Merlinovi a začal na něj vrčet. To =M=a naštvalo a Merlinovi něco udělal, že tak trochu kvíkal a to zase naštvalo mě, protože co mu má co ubližovat. Tak jsem se vstala a šla jsem. Nemínila jsem tam ale trávit půl hodiny. Hodila jsem na sebe bundu, na bosý nohy tenisky a vyrazila jsem. =M= vlál za mnou. Venku se na mě ještě pokoušel šahat, když ale pochopil, že se s nim nechci bavit a jsem naštvaná, uražená a nafouknutá, tak to vzdal, já s Peďkatou oblítla barák a (podle =M=ovy interpretace) zabouchla mu dveře před nosem. — tak to teda nebylo, prostě jsem jen šla, on byl daleko, tak jsem na něj nečekala, ale aspoň je vidět, jak se různé věci dají různě chápat.

No, doma jsme si řekli, že jsme na sebe naštvaný a šli jsme spát. Měla jsem docela udobřovací náladu, ale měla jsem pocit, že by měl vyjít první krok od něj. Možná proto, že já na jeho místě bych ty psy byla vzala samotná, ale to je jedno.
Nevyšel a tak jsem ho začala oňufávat sama. Asi po čtvrt hodině mi ale řek, že ho mám nechat, že by stačilo, kdybych se omluvila.

"Za co se mám omlouvat?"
"Za ty psy," řek takovým chladným hlasem, který jsem od něj nikdy neslyšela. V první chvíli jsem se chtěla omluvit, v druhý mi vyhrkly slzy, ve třetí jsem se chtěla sebrat a jít spát do obýváku a ve čtvrtý jsem se otočila zády, chvíli přemejšlela, pak přitiskla Merlina a usla.

Ráno byla tichá domácnost. Se psama jsme sice šli společně, ale nemluvili jsme spolu, nečekali jsme na sebe a dělali jsme že tam vlastně ani nejsme. Já jsem teda byla normální. Ale =M= se tvářil jako kakabus. Když jsem si sedla na lavičku, opřel se o kus dál o zábradlí a koukal na psy. Merlin se ke mně šel vyhřívat. =M= si pro něj došel a postavil ho o pár metrů dál na zem. Merlin chtěl zpátky ke mně, ale =M= mu zahradil cestu nohou. Připnul ho na vodítko a šel pryč.
To mi přišlo legrační a přestla jsem radši přemýšlet nad tím, kdo by měl udělat první krok. Vstala jsem a šla jsem ho plácnout přes zadek. Tak jsme se zase udobřili, já jsem uznala, že jsem se chovala jako kráva, jemu jsem vytkla, že nevysílal žádný udobřovací signály.

"Jakto? Já jsem se přece tvářil zamračeně, abys věděla, že jsem naštvanej a omluvila se mi."
"No právě. Musíš vysílat nějaký pozitivnější signály, jinak mám pocit, že vlastně ani o omluvu nestojíš a nechceš se se mnou bavit"

Dali jsme si tři pusy, a kdyby nebyl jahodovej tejden, tak jsme si i pěkně víte co :)


A nedivte se dlouhýmu zápisku. První mráček na nebi se přeci musí pořádně zdokumentovat!

pro velký úspěch (tedy nevím, jestli čtenářský, ale u nás doma to úspěch byl, jsem se rozhodla v psaní jídelníčku pokračovat. ale nebojte se. článek už nebudu neustále aktualizovat, takže časem odpluje kamsi vdál :)

takže:
neděle 22.10.:
Mady:

snídaně — bageta s krůtí šunkou, pažitkový eidam, čaj

kavárna — frapé

sváča — jeden a půl karbanátku s majolkou a krajícem chleba, čaj

večeře — plný talíř penne se sýrovo-špenátovou omáčkou s kuřetem a brokolicí, čaj

=M=:

snídaně — bageta s vysočinou, pažitkový eidam, čaj

kavárna — presso s mlíkem, voda

sváča — jeden a půl karbanátku s hořčicí a krajícem chleba, čaj

večeře — plný talíř penne se sýrovo-špenátovou omáčkou s kuřetem a brokolicí, čaj

jen tak — pívo

sobota 21.10.:
Mady:

snídaně — míchaná vajíčka a dva krajíce chleba, čaj

sváča — 2x toust s gothajem a eidamem, majolkou a kečupem

večeře — 3 karbanátky, brambory, okurkový salát, čaj

=M=:

snídaně — míchaná vajíčka a dva krajíce chleba, čaj

sváča — 2x toust s anglickou krkovicí a s vysočinou a eidamem, majolkou a kečupem

večeře — milion karbanátků, brambory, okurkový salát, čaj

pátek 20.10.:
Mady:

oběd — 4 topinky s krůtí šunkou, nivou, eidamem, kečupem a majolkou

večeře — penne, sýrová omáčka se špenátem a kuřecím masem

kavárna — latté, jogurtový dezert s jahodami, čaj

=M=:

oběd — kuřecí buritto v ouky douky s různýma salsama a tak...

večeře — noky quatro formagio ve westu, lahev vína, 4x mattoni, tiramisu, presso

kavárna — čaj, voda

čtvrtek 19.10.:
Mady:

snídaně — jeden krajíc malé šumavy s lučinou, dvěma plátky krůtí šunky a plátkem nivy

oběd — palačinky s borůvkovou marmeládou a zakysanou smetanou

večeře — spousta výborných maličkostí v pizzerii West, pomerančový džus, latté, tiramisu

=M=:

snídaně — dva krajíce malé šumavy s lučinou, anglickou krkovicí a nivou

oběd — palačinky s borůvkovou marmeládou a zakysanou smetanou

večeře — spousta výborných maličkostí v pizzerii West, 2x plzeň, presso s mlíkem, vídeňský dort

"Nezapomeň, že jsi objednaná v tu středu na zubní!" upozorňovala mě maminka poslední měsíc skoro denně.

Na to se přeci zapomenout nedá. Bohužel :(. A tak jsem dneska v 8.40 skoro nenasedla na vlak směr zatáčka a v deset už jsem seděla v čekárně. No... co to budu dlouze opisovat.
"Tak jí rovnou zapíšem, Barboro," povídá paní doktorka sestřičce. A začala hlásit: "Osmička chybí, šestka výplň, pak je to vpořádku...." Našla mi tři kazy, zubní kámen a zánět dásní :(. Hluboce jsem se v tu chvíli styděla.

"To vypadá, že budete mít zuby po mamince." řekla paní doktorka a já se jen blbě usmála.
Máma si totiž čistí zuby sto speciálníma pastma, kartáčkama a nitěma a pořád s nima má problémy, narozdíl od táty, kterej na to peče a dodneška nemá jedinej kaz. Ach jo.

"Tak já vám vyvrtám všechny tři. Vydržíte to?"
Džísys :-o.
"Ne!!!"
"Tak dobře, tak aspoň ty dva dole. ten nahoře je jenom takový povrchový, ten ještě vydrží"

Řekla jsem si o umrtvovačku. Jsem srab. Dostala jsem jí, ale jen na půlku pusy. Teda řeknu vám... možná mám nízkej práh bolesti a k tomu jsem srab, cimprlína a citlivka, ale bolelo to dost. Vrtání a hlavně osušování. To bylo strašný! Ale přežila jsem to. Co mi taky zbylo...

S mrtvou půlkou obličeje jsem došla domů, kde jsem se smutně podívala na smažený květák, zbytky řízků od neděle a čtyři poslední kousky narozeninový buchty mladšího bráchy. Od večera jsem nic nejedla, ráno jsem nestihla snídat.
Pak jsem šla plkat s mámou do optiky a jak jsem tak plkala, tak jsem si z pusy voylovila takovej střibrnej minidrobeček. Nepřikládala jsem tomu význam. Ale po tom, co jsem se teď napila studenýho džusu a málem se počůrala bolestí, jsem zjistila, že to byl asi kousek nový plomby.
Zítra musím nažhavit dráty a volat. Asi půjdu na předělání.
Auuuuuuuuuuuu! :(

"Madlenko :), středa, je ho tam třeba ;)" povídá =M= dneska při večeři v restauračce plný lidí. "Víš, co se ti tim snažim naznačit?" zamrká.

"Ne."

=M= zvedne významně obočí a praví, "oblíkneme famfulína do kapuci!"


Ach jo...

Středa 18.10.:
Mady:
snídaně — banán

oběd — camping salát, dvě housky, čaj

večeře — 3/4 pizza marsalla, 1/4 pizza prosciutto e spinachi, 3x pomerančovýýý džus

=M=:
snídaně — míchaná vajíčka, čaj, minerálka

večeře — 3/4 pizza prosciutto e spinachi, 1/4 pizza marsalla, 2x stella artois

Úterý 17.10.:
Mady:
snídaně — 3 krajíce malé šumavy a patka, natřené lučinou a sýrem gervais, 4 plátky krůtí šunky, sýrová obloda (niva, eidam s pažitkou, monaster)

hospoda — smažák, hranolky, tatarka, obloha, pomerančoý džus

večeře a tak — zapečená kuřecí prsa v s tomatovou omáčkou a smetanovým sýrem ve slané palačince, černorybízová ledová tříšť, latté, ořechový dortík

=M=:
snídaně — borůvkový jogurt a dvě housky

hospoda — smažák, hranolky, tatarka, obloha, 2x kofola

večeře a tak — salát gratinovaný s sýrem Brie a kozím sýrem, stella artois, presso, cheesecake

Pondělí 16.10.:
Mady:
snídaně — 1 a půl kousku štrůdlu, čaj

kavárna — latté, jogurtový dezert s jahodami

večeře — plněná paprika, rýže, čaj

=M=:
snídaně — 2 a půl kousku štrůdlu, čaj

oběd — svíčková se šesti, kofola

kavárna — presso, tiramisu, voda bez bublinek

večeře — plněná paprika, rýže, čaj

Neděle 15.10.:
Mady:
snídaně — 3 kousky štrůdlu, čaj

kavárna — latté

sváča — 2x vypečený toustík s krůtí šunkou a plátkem eidamu, čaj

večeře — plněná paprika s rajskou omáčkou, rýže, čaj

=M=:
snídaně — 3 kousky štrůdlu, mléko

kavárna — kapučíno (kurnik, nevim, jak se to píše)

večeře — plněná paprika s rajskou omáčkou, rýže, čaj

na dobrou noc — plzeň dvanáctka

Sobota 14.10.:
Mady:
brunch — 3x středně propečený toust plnění krůtí šunkou, plátkem eidamu a nivy, okurka, paprika, čaj

ochutnávka — dva kousky štrůdlu podle maminčina receptu

večeře — vaječná omeleta s letní a čínskou zeleninkou, počesnekované topinky, nakládaná paprička, kečup, majolka, čaj

zákusek — 2 kousky štrůdlu

=M=:
brunch — 4 krajíce malé šumavy z alberta s anglickou slaninou namazaný sýrem gervais, sýrová a zeleninová obloha (eidma, niva, okurka, paprika), čaj

ochutnávka — dva kousky štrůdlu z listového těsta (nevěřil maminčinu receptu a vymínil si něco speciálního)

večeře — vaječná omeleta s letní a čínskou zeleninkou, počesnekované topinky, nakládaná paprička, kečup, majolka, čaj

zákusek — štrůdl

Pátek 13.10.:
Mady:
snídaně — latté, 3 krajíce malé šumavy z alberta namazané rozumnou vrstvou sýra gervais, 4 plátky krůtí šunky, pár plátků nivy, pár cherry rajčátek a pár koleček okurky salátovky, čaj (=M= řikal, že mám psát, že si ho sladim — já si ho sladim umělým sladidlem :), ale prej si ho nemám sladit vůbec — na to mu peču)

oběd — pár lžic rizota od včerejška, kečup, čaj (dneska je mnohem lepší, než včera. škoda, že toho moc nezbylo :()

večeře — babiččina sekaná s bramborem, okurkou salátovkou a homemade pečenými a nakládanými paprikami, hořčice, čaj

kavárna — višňový dortík a latté

=M=:
snídaně — brazilské presso s mlíkem (2g smetany), 3 krajíce malé šumavy z alberta namazané rozumnou vrstvou lučiny, 3 plátky anglické krkovice, pár plátků nivy, pár cherry rajčátek a pár koleček okurky salátovky

oběd — pár lžic rizota od včerejška, kečup, čaj

večeře — babiččina sekaná s bramborem, okurkou salátovkou a homemade pečenými a nakládanými paprikami, plzeň dvanáctka

kavárna — stella artois


Čtvrtek 12. 10.:
Mady:
snídaně — 4x kulatá sušenka cookie od alberta s čokoládou :), 4 loky čaje

oběd — 3 krajíce malé šumavy z alberta potřené rozumnou vrstvou sýra gervais, 4 průsvitné plátky prsní krůtí šunky, 5 cherry rajčátek, půl hrnku čaje

svačina — krupicová kaše z 250ml mléka, oslazená umělým sladidlem, bez přídavku tuku, rozumně poprášená grankem :D

jen tak — půlka čokoládového bonbonu s kávovou náplní od idnesu

večeře — rizoto s žampiony, kuřecím masem a směsí letní zeleninky, čaj

=M=:
snídaně — juice, vaječná omeleta se žampiony, čerstvá zelenina, dva druhy sýra, máslo, croissant, zelený čaj

svačina — půlka čokoládového bonbonu s kávovou náplní od idnesu, 2x houska, oříškový jogurt, čaj černý, neslazený

večeře — rizoto s žampiony, kuřecím masem a směsí letní zeleninky, čaj

jen tak — bonbony skittles



Inspiroval mě pořad Jste to, co jíte, a tak jsem se rozhodla po dobu minimálně jednoho týdne zapisovt, co spořádám. Vždycky mě totiž šokuje stůl plný toho, co jednotliví účastníci spořádají (včera — čtyři šlehačky ve spreji, dvě nebo tři lahve mléka do kafe, předtím zase snad tři polárkáče... to já sním za celej rok!), takže schválně.
Teď budu zapisovat, a po vejplatě to všechno nakoupim a da bin ich aber neugierig!
Klidně komentujte i nezdravé stravovací návyky — vim, že a tim mám největší problém. V měsíci, kdy jsem se snažila ráno snídat, v poledne obědvat, kolem třetí svačit a kolem sedmý večeřet, jsem zhubla pět kilo. Mno, tohle teda bude experiment a pak zkusim nějak dodržovat nějakou pořádnou životosprávu.
=M= řikal, že se přidá :D

Jistě jste si všimli, že deníček dostal nový kabátek. Koneckonců už jsem to tu psala. Někomu se to líbí, někomu ne. Mně se to líbí a to je hlavní :). Myslím ale i na svoje čtenáře. I jim se tu musí líbit, musí se jim to dobře číst a tak.
Jak už jsem psala — styl jsme dělali na macovi, takže jsme hned neviděli, že to na PCčkách vypadá tak podivně. Teď má =M= hodně práce, a tak nemůže všechno bryskně upravit. Malé písmo si ale můžete lehce zvětšit (alespoň někteří) a ostatní upozorňuju na možnost přepínání vzhledu, které jste si možná hned nevšimli, ale můžete si tam vrátit vzhled předešlý, a dokonce i vzhled předešlejší. Každý si tedy může vybrat, co mu nejvíc vyhovovalo.

Na písmo už tedy, prosím, neláteřte. Je to v pořadí :). Jiné připomínky k přehlednosti, barvám a jiným problémům ale klidně nechávejte. Hlavně pište, že se vám to moc líbí :D.

No a na závěr vám tu jako bonus ukážu, jak to vypadá u mě na ibooku:
Simple na prckovi

Roztomile, ne? :)

Jako skoro každý měsíc od té doby, co neberu antikoncepci, se obávám, že ve mně klíčí semínko. Jsem totiž ženská hrozná a neumím si zapisovat do kalendáře nebo tak něco.
Nevím, jestli je to tou možnou hrozbou, nebo něčím jiným, nicméně začínám pokukovt po kočárkách, po oblečkách a tak. Včera jsem v rámci okukování dokonce zatáhla =M= do prodejny v Kárfůru.
Teda to byste měli vidět! Maji tam naprosto senzační zimní kombinézu. Ve žlutý, modrý, růžový a bílý barvě. Ta bílá je skvělá! Je to decentně vyšívaná nějakejma květinovejma motivama. Ale žádný trapný růže nebo tak... řekla bych něco mezi secesí a fantasy. Chápete? :D Nebo mi to tak nějak s odstupem připadá. Inu... něco přes 1200,- Kč a mohla by bejt doma. Řeknu vám, mít peníze, tak do toho jdu! Je senzační. Ale je naprosto samozřejmé, že pokud bych si jí koupila, tak by se mi nakonec narodilo dítě v tak nevhodnou dobu, že jednu zimu by na ní bylo příliš malé a příští už příliš velké :(.
Taky jsme koukali na kočárky. Dokonce mi jich pár padlo do oka. Jeden v hnědo-intenzivně tmavší sytě růžové kombinaci byl senzační (i když přiznávám, že to zní divoce).
Mno... teď ještě vyhrát ve Sportce a můžem do toho jít!

PS: Mám prej dodat, že ten kočárek je za dvacet litrů. No nekupte to!

Juchajdá! Tak nějak slovo dalo slovo a =M= vytvořil deníčku nový kabátek. Propadla jsem totiž absolutnímu minimalismu. Včera jsme seděli, brouzdali a hledali inspiraci a takhle to dopadlo.
No.... ještě úplně nevím, jestli je to ono, jestli to nevypadá moc jako parte. Možná by měla přijít aspoň sem tam nějaká barva. Ale jednoznačně už bude konec růžové a sladkých obrázků. Seriózním!
Co vy na to, můžete shrnout v komentářích. Za podněty a kritiku děkuji :)

Jak =M= odjel, doma se to úplně zvrhlo. V noci spí Peďka na svým polštářku, Merlin na mým, já na =M=ovým a =M= na úplně cizím kdesi v dáli za horama v daleké Asii.

=M= je totiž na pracovní cestě.

Musím říct, že si to tu docela užívám. Chodím pozdě spát a pozdě vstávám, vařím si experimentální recepty (včera to bylo velmi experimentální filé), nic nemusím, ale všechno můžu.

Zároveň se ale neděje nic zaznamenáníhodného. Začínám se obávat, že můj život se stává zoufale nudným. Je zcela prost jakékoli formy vzrušení.

Jediné, co ve mně zvedlo vlnu emocí (ač negativních), byly dvě události z dnešního rána.


Na nábřeží chodí pravidelně cvičit chlapci z nějaké (doufám aspoň) střední školy. Hrávají tam fotbal na tom hřišti, co má jako povrch koberec, a když zaprší a dlouho nesvítí sluníčko, tak nechutně smrdí.

Inu, tak ti chlapci tam vždycky naklušou s taškama na zádech a daj se do převlíkání. Je to velmi vtipný pohled na ta jejich holá neosrstěná prsíčka, malé svalíky a titěrné slipečky. Dneska mě ale obšťastnili ještě daleko veselejším pohledem. To když jeden z nich vyndal svůj mikroskopický penis a jal se močit na strom. Zády k ostatním chlapcům, nicméně čelem ke mně. Bohužel jsem se zrovna otočila na Peďkatou, která se dusila po vcucnutí nějakého bordelu zpod lavičky, a tak se mi naskytl pohled, kterého bych byla raději ušetřena.
Asi jsem viditělně ztuhla, protože chlapec zrudnul a ostatní se dali do smíchu. Já asi zrudla taky a pomyslela si něco o příšerné výchově nezodpovědných matek, které učí svoje syny močit na kdejaký roh, a oni to pak praktikují po celý zbytek svého života. FUJ!

No a další událost... Vzala jsem si s sebou knížku, že si budu číst, zatímco se prdi budou motat po trávníku. Usadím se hezky na sluníčku a budu pátrat po podstatě Smlouvy navrhující ústavu pro Evropu. Realita mi ovšem brzy dala najevo, že člověk míní, život mění.

Život je pes, o čemž jistě vědí své tři bezdomovci, kteří spali na třech posledních lavičkách na nábřeží — jediných lavičkách, které jsou v dopoledních hodinách na sluníčku. A to už druhý den po sobě!!!
Ačkoli mám jindy názory spíše levicové, než pravicové, tady končí veškeré sociální cítění. Ačkoli ta paní (jedna z nich) je poměrně sympatická, celkově mi všichni vadí.

Celé léto tahám Peďkis z huby střídavě papíry od salámu a kosti od kuřete, které tito (bezdomovci) odhazují kolem sebe (rozuměj kolem laviček, které přes léto jednoduše pojaly jako svoje obydlí), bez jakékoli potřeby to svinstvo uklidit a odnést do koše vzdáleného maximálně 20 (!!!) metrů. Postupně takhle zasvinili celou zadní část nábřeží, takže se tam doteď bojim s Pedi chodit, protože ona o tom moc dobře ví a moc ráda to pomáhá uklidit (rozuměj — žere ty zahnívající zbytky).

K zamyšlení tu bandu nedovedlo ani to, když jsem jim takhle přímo před očima vytáhla Pedi pomalu až z žaludku prdelku od suchého salámu s kovovou sponkou a dlouhým provázkem.
Teď ještě přes den pospávaj na lavičkách a děti, které tam chodí ze školky na procházku, na ně ukazují a ptají se paní učitelek, proč tam ten pán spí, případně, proč ten pán tak smrdí.

Chtěla jsem napsat, že je chápu. Ale nechápu! Nechci je tady. Nechci, aby mi byli vystaveni na očích, abych si kvůli nim nemohla sednout na chvíli na lavičku a místo toho musela čuchat ten zvláštní pach, který je směsicí moči, potu, zašlosti a zažrané špíny.

Ve vztahu jsou věci, které vlastně ani nechcete vědět. můžete být rádi, že vám je partner chce sdělit, ale vlastně byste byli ještě radši, kdyby vám takovou důvěru neprojevoval. Čeho se to týká zveřejňovat nebudu, věřte, že ani vy to vědět vlastně nechcete.

A teď popojedem.

Zdá se, že každá návštěva školy nutně musí vyústit v to, že mě někdo naštve. Včera to byla strašně snaživá a blekotající slečna na přednáškách k NMZ.

"azpkgbflmpsz" vyhrkla
"cože?" dotázal se jí přednášející.
"n... j sm s chťla zptat n to znrodňování žlznic..." takhle mluví!!! Kadence samopalu...
"ehm... no, jen se ptejte..."
"jk to probíhalo... j sm čtla, že tm byl frdindn lst (to jméno jsem fakt nepostřehla)"
"ano, ano, to je pravda" pokýval hlavou přednášející, kterej se mi mimochodem hrozně líbí. Dneska jsem zjistila, že mu je osmadvacet. Vypadá tak o tři, čtyři roky starší, ale to vůbec neni ke škodě. Vypadá taky velmi oduševněle, osobitě a charismaticky... Škoda toho snubního prstenu na levém prsteníčku a =M=a doma... Ale zpět.

Slečna asi potěšena přitakáním začala přeci jenom mluvit pomaleji.

"víte, mň b zjimalo, jak to vlstně probhalo." je to vážně Češka!
"oni ho nějak ztkli..." a začala si navíjet pramen neposlušných tmavě hnědých vlasů na ukazováček levačky.

charismatický idol s uhrančivou osobností přiznal, že tak hluboce sloužit nemůže, a popsal problém z jiného úhlu. Ach... umí si poradit! Slečna ale uspokojna zjevně nebyla a nervózně a strašně rychle kývala hlavou, že to nic, že si to najde.

Myslela jsem, že jen něoc ví a má prostě nutkavou potřebu to sdělit, aby ostatním ukázala. Že je to víceméně náhoda.
Nikoli.
Na další přednáškce jsme se setkaly opět. Na svou příležitost slečna pilná všechnovimka čekala dlouhých třicet minut. Když jsme byli propouštěni o něco dříve, než je obvyklé, začala slečna poposedávat nervozitou. Nakonec to dokázala.

"a jk se prsimvas jmenuje ten kmntář?"
"normálně... komentář k ústavě"
"takže komentaar zum grndgstzt?"

uspokojena se po nás podívala. Asi abysme věděli, že ona ví, jak se řekne německy "komenář k ústavě". Díky slečno pilná, chytrá, nejchytřejší. Teď už to vím taky!

Těším se, co nového zjistím na další přednášce příští týden!