Nějak bylo, nějak bude

a =M= si po sedmi letech koupil novej mobil!
Už jsem tomu nevěřila. Hýčkal si tu svojí c25 a tvrdil, že chce jedině nějakej lepší telefon.
"Každej je lepší!" zvyšovala jsem na něj hlas, pokaždý když jsme šli kolem obchodu s telefonama.
Už jsem nevěřila, že ta chvíle někdy přijde. Až přišel minulý týden a =M= s očičkama navrch hlavy.
"Vítek mi doporučil nějakej vymazlenej telefon!" A hned googlil a hledal a zjistil, že za velmi příjemnou cenu ho prodává obchod, co má prodejnu kousek od nás.
"Kup to hned! Po netu! Objednej si to!" Kula jsem železo, dokud je žhavé. Nicméně koťátko si chtěl telefon prohlédnout osobně.

Druhý den jsme byli v 9.00 nastartovaní před prodejnou. Telefon zrovna nebyl a museli jsme ještě týden čekat. Ale dnes se dobrá věc podařila a =M= už si nastavuje kde co. Hraje si s tim už dvě hodiny, bůhví jestli půjde dneska spát :).
Hurá!


Jsem zvědavá, za jak dlouho zapomenu hlášku volaný účastník je dočasně nedostupný, zavolejte prosím později.

A jste na serveru 9? :)

Někdo ho přece hrát musíte... A někdo z vás musí bejt na devítce. Žejo? :)

Tak to byla dneska zase lekce, to vám povim...
Ale můžu si odškrtnout položku ze seznamu (jaňul ví).

Už měsíc koukám po kadeřnictví, kde by mě ostříhali. Nebyla jsem u holiče tak tři, možná čtyři měsíce, nevim. Akutní už to bylo před státnicema. Ale prostě nebylo kdy někam dojít.

Po státnicích jsem byla chvíli v euforii a neřešila jsem to, a pak potřeba provést něco s vlasy opět vystoupila s nemenší naléhavostí. Měla jsem to obhlídnutý. Že to nebude za dvě kila jako v zatáčce, to mi bylo jasný. Ale našla jsem salon, kde psali cosi o 350 a dokonce jeden, kde měl být dámský střih za 150. To mi ale připadalo až příliš podezřelé. Taky jsem několikrát týdně chodila kolem salonu v kárfůru. Psali, že mytí, střih, foukání od 400.

Pak ve mi ale začalo vrtat v hlavě... Když už mám dát pětikilo za kadeřníka, tak v zatáčce by mě za to i obarvili a já už si delší dobou pohrávám s myšlenkou na melír nebo tak něco... A zase jsem měla o čem přemýšlet. V pondělí to ve mně dozrálo a zavolala jsem svojí kadeřnici do zatáčky. Samozřejmě, že má zrovna dovolenou a může mě vzít až v pátek. Příští pátek!

Jenže já už ostříhat potřebovala. A tak jsem do toho dneska praštila a zašla do toho salonu, kde berou bez objednání. Po čtvrt hodince si mě vyzvedla slečna se super účesem a začala se vyptávat. Jak ostříhat, o kolik zkrátit, jak ofinu, vyfoukat? Vyžehlit?
Vyplnila nějakej papírek a předložila mi účtenku, kterou po úkonu zaplatim v pokladně.
Myslela jsem, že když píšou "od 400", že mě to vyjde tak na šest, sedm stovek. Maximálně!
Jó, přátelé... 1260!!!!!

V první chvíli jsem zalapala po dechu. Kdybych byla asertivní, tak jí snad řeknu, že ať se nezlobí, ale že jsem čekala sumu tak o půlku menší. Takhle jsem jí to odkejvala, že bezva, a šlo se na to.


No... co mám říct... Vyžehlený je to nějaký divně splácnutý. Nejsem na to zvyklá. Ale to stačí umejt, vyfoukat a bude to. Střih je snad dobrej, i když zatáčkovská kadeřnice mi to kadeří trochu jinak. Ale tohle je možná i lepší. Možná šmrncovnější.
Nicméně... dvanáct stovek... Kurva...
Njn. To je halt ten pražskej život. Ale příště si do tý zatáčky dojedu! Měsíc co měsíc tyhle prachy dávat nehodlám!


Kolik platíte vy? Ať už pražský nebo ne.

Je to legrační. Ani nevim, o čem to svědčí. Jestli jde o nevyspělost společnosti nebo nevyspělost a kocourkovost opatření...
Nicméně — před časem se v Číně rozhodli razit politiku jednoho dítěte, aby se zamezilo ohromnému populačnímu růstu. Po letech se ale ukazuje, že to nebyl uplně fajn nápad. V Číně předevšim na vesnici jsou přesvědčený, že jedině chlapeček je kvalitní miminko a v budoucnu bude nositelem rodových tradic a pod. A tak, když se narodila holčička, tak jí zabili, zahrabali a hurá, mohli se snažit o nové miminko. Když se pohlaví miminka dozvěděli před porodem, tak zařídili potrat.
V roce 2020 by v některých oblastech Číny mohlo být až o 30% víc mužů než žen. To by vedlo ke krizi ekonomiky, obchodu se ženami a nucené prostituci.
Čínská vláda tak zahájila nový program ochrany dívek. Rodiny s holčičkou můžou mít ještě jedno dítě, navíc dostanou příděly hnojiva na rejži a mandarinky a speciální zemědělské školení.
Bezva.

Tak nějak mě to pobavilo. Ne, že by to bylo legrační. Ale je to zajímavý.

Co vám budu povídat...
Jestli si někdo myslel, že po prázdninách nebudu chtít číču předat tomu, komu patří, tak se pletl. Naopak. Zjistila jsem, že jsem ještě víc na psy, než jsem si myslela. Snad mi nikdo neutrhne nohu, když řeknu, že mě ta kočka chvílema pěkně štve.
Od doby, co jí máme, jsem se pořádně nevyspala. Respektive vyspala. Ale to, co v noci nezvládnu, dospávám během poledne a biorytmy se mi posouvají, což mě vůbec netěší.

Kočka noc co noc objeví novej zdroj kraválu. Nejdřív to bylo skákání všude možně a shazování kde čeho. Pak chroupání sušenek (když dopadaj uchroupaný kousky do plechový misky, je to setsakra divnej kravál). Pak přišla na to, že spíme vedle a začala si otevírat dveře z obýváku do ložnice. Taky pěkná chuťka... Teď je teda necháváme otevřený, ačkoli nejdřív =M= vykřikoval, že kočku v ložnici nechce.
Ona nás asi taky nechce. Jen courá sem a tam. Včera ale přišla na novou zábavu. Lítá z gauče v obýváku dveřma až na okno v ložnici a dupe při tom jak stádo slonů. Doprdele! Klela jsem včera v noci. =M= vstal a zavřel dveře do obýváku, ale vzhledem k tomu, že tuhle překážku se kočka naučila překonávat už dříve, vůbec jsme si nepomohli.
Kua...

A tak jsem dneska vstávala opět až po jedenácté, abych naspala to, co jsem v noci nemohla. Navíc, nebo právě proto, jsem poslední dobou podrážděná a furt naštvaná. Na cokoli. Achjo...

Jak název časopisu, co? :)

Mno, tak včera byl můj první pracovní den. Pustila jsem se do toho s takovou vervou, že jsem během včerejška stihla neuvěřitelný věci. Kromě práce, která vypadala, že se s tim budu patlat celej tejden, jsem stihla ještě v noci i upéct koláč ke snídani!

Snad mi to nasazení vydrží...

Nebo taky Žofka, jak chcete. Jméno bylo dozajisté vybráno tak, aby korespondovalo s dalšími čičinami =M=ovy maminky — Klaudií a Julií. Pišta a Pirát tvoří onu výjimku potvrzující pravidlo.
No a to se taky dostávám k tomu, jak jsme k číče přišli. Hlídáme jí, protože =M=ova maminka se stěhuje a protože Julie se se Sofií nesnese, což je zajímavý, protože Julie (stejně jako Klaudie a narozdíl od Sofie — chápete) je kocour. Bude u nás do konce prázdnin.
Sofie je trochu chudák. Jako malá byla někde našlá a vzali si jí sousedi =M=aminky. Ti pak kamsi odjeli na delší dobu a =M=aminka ji nejdřív chodila krmit, a pak si jí vzala k sobě, a pak už byla zvyklá, tak si jí nechala. Nicméně po čase začala Julie Sofii napadat a to tak, že velmi a ošklivě. Sofie tak žila v =M=aminčině ložnici a společnost jí tu a tam dělali další kocouři z rodiny. Jakmile vyšla z ložnice byla ustrašená, protože se bála, odkud na ní Julie vlítne.
Teď se dohodlo, že si Sofii vezme =M=ova sestra, která si s =M=aminkou mění byt. Protože ale výměna je spojená s rekonstrukcí a kočky musí být pospolu v jedné místnosti, je Sofie u nás.
Je mi jí líto. Vždycky, když si na něco zvykne, tak se to změní. A u nás to bude zas tak. Dva měsíce je dlouhá doba. Zvykne si, a pak zas půjde pryč. No, snad to bude už naposled.



A jak to probíhá se psama?
Asi tak:



AKT:

Zlej kukuč