Nějak bylo, nějak bude

Nebo tak nějak se jmenovala akce, kterou dneska uváděli na Primě v Minutách regionu slovy "Pražské ulice jsou samý bobek."

Ano. A souhlasí s nimi i obyvatelé aparthotelu Riverside Palace v naší ulici.
Když si tuhle dva kluci vyšlápli ven a jejich první krok dopadl pouhých pár centimetrů od nechutně páchnoucího a nevzhledného značně tekutého případu, zhodnotil to jeden z nich slovy:
"Fucking big shit everywhere!"

Je to tak!
Ale my samozřejmě sbíráme!

Achjo... Ty lidi jsou hroznný. Oni se snad budou předhánět i v tom, čí pes je na tom hůř...

Včera jsem se vydala se špidlikama na procházku. Nutno podotknout, že už to víckrát neudělám, protože jít s nima sama, to je na mrtvou duši. Nezvládám to. Jedem se táhne, druhej žene, jeden kadí, druhej kadí, pak musí očůrávat sloup zrovna, když máme zelenou, táhnou se přes silnici, čmuchaj, zamotávaj se... děs!
No ale zvládli jsme to. A jdem zpátky a potkali jsme pani s dalmatinem starým už od pohledu.

"Co se mu stalo?" koukla na mě a její pohled i tón hlasu mě obviňovaly z toho, že jsem nejhorší páníček pod sluncem. Měla na mysli Merlinovu nohu.
"My ho máme z útulku, tak nevíme. Takhle už nám ho dali."
"Tak to jste zase hodný, to jo." dostala jsem milost.

Pak mi vypravovala o dalmatince, který už je 14, nechce chodit a je celkově prostě sešlá, obzvlášť v posledním měsící, takže už jí pomalu na chatě vybíraj místo k odpočinku.

"Jojo... to si umim představit. Nám už ta malá potvora taky zatopila. Včera měla 15. narozeniny," pokyvovala jsem chápavě, protože to skutečně chápu. Kolikrát už byl Bobeš na lopatě, to se na prstech jedný ruky nespočítá.

"No ale ty knírači ty se dožívaj dost. To nic neni. To dalmatini tak jedenácti, dvanácti... takže ona už je skutečně stařičká."

NEmůu si pomoct, ale měla jsem z ní pocit, že mi to řiká proto, aby mi ukázala, že já prd vim, co jsou to starosti se starým psem, ačkoli můj pes je starší, než ten její. Jistě. Knírači se dožívaj a dalmatin přesluhuje.

Ano. Dožívaj. TUhle mi nějaká pani na nábřeží vyhrožovala, že měli kníračku až do 23 let!!! Ale kurva, o to tu přeci nejde. Docela mě pani nakrkla. Ale to už jsou asi Češi. Nebo maloměšťáci?

Naše auto je lepší, míň žere, byt možná menší, ale na lepším místě, vaše bavička možná žila dýl, ale naše zse dýl umírala, a můj pes je na tom rozhodně hůř než ten váš!
Tyhlety zkazky, který maj vyvolávat buď větší závist, nebo větší lítost, nesnášim. Ve všech podobách.

Jak můj malý bobeš stárne, zažíváme s ní docela srandovní příhody. Špatně vidí, špatně slyší... Naštěstí jsou postavy mě i =M=a natolik signifikantní, že jí většinou stačí jen silueta a už tuší, o koho jde.
Taky si pamatuje, co nosim. Takže se v zimě vrhala za každým člověkem, kterej měl světlej zimní kabát. Prdelka moje...

Tuhle jsme s =M= odkudsi přišli domů a psi se na nás vrhli, aby nás patřičně přivítali. Merlin to zvládnul bezproblémově, Bobeš se vrhnul na =M=a a pak hledala mě. Je to holka chytrá, tak ví, že teď často nosim pronikavě fuchsiově růžovej svetřík. Co na tom, že ten svetr právě nebyl na mně, ale visel na sušáku... stejně ho přivítala! Akorát se asi divila, že nebyla za odměnu pohlazená.

Stál nekřesťanských 290 Kč, ale padl mi do oka hned na první pohled. Věcí tam bylo moc a pěknejch, ale nějak jsem zjistila, že nejsem na ten rustikální styl. Koupila bych všechno. Na chalupu. Doufám, že jí jednou budeme mít :).

Už před třemi týdny mi Míša říkala, že tento víkend jsou v Berouně hrnčířské trhy. Brousila jsem už pěkných pár týdnů kolem obchodů s keramikou, protože jsem si potřebovala koupit nový a větší hrníček na čaj do práce. Míša ale říkala, že v Berouně maj takovej výběr, že mi budou oči přecházet.

No, těšila jsem se tam teda celou tu dobu, pomalu jsem odpočítávala dni. Ráno to vypadalo bledě, protože bylo pěkně hnusně. Ale byla jsem odhodlaná tam vyrazit, pokud nebude pršet.

Myslela jsem si, že vyrazíme hned ráno. Nakonec jsme jeli až v půl dvanáctý. Ale vůbec nevadilo. Naopak. Stihli jsme parádní počasí, chvilkový deštík přečkali v hospodě a utratili tam přes dva tisíce.

Když jsme to po příjezdu všechno vybalili, tak mě vcelku šokovalo, že taková kupička stála tolik peněz... Ale bylo to moc prima. Ještě jsme pořídili dva drhy nakládaných oliv, sušené olivy (hnus, už jsou v koši), vinné listy plněné rýží a dva druhy marinovaného sýra. Pár krabiček za tři stovky... šok!


Aktualizováno:
A ještě k té fotce vlastně...
To koření si představte, že jsem si poprvý kupovala už asi před sedmi lety, když jsme byly s holkama na táboře v Mokrosukách a vyrazily jsme s dětma na středověký slavnosti na Rabí. Koupila jsem si tehdy Dědkova kapra a dala do jednoho sáčku s čajem koupeným vedle. Čaj byl na vyhození. Ale Dědkův kapr byl famózní. A oni fungujou furt, týjo :). Zacykluje se to.

Ten hrneček, co měl bejt do práce, ale bude na doma, ten vám musim vyfotit ještě zvlášť. Strašně se mi líbí. Legrační ale je, že jsme zjistili, že ani tenhle, ani ten, co jsem si nakonec do práce koupila, není větší, než ten, co tam teď mám. Takže napodzim asi budem muset vyrazit zas, abych si ten větší hrnek fakt koupila.

Ten levandulovej olej jsem ani nechtěla. Ale byla předemnou paní, co řikala, že dává pár kapek do vody na podlahu a provoní to na pár hodin celej byt. Tak to chci zkusit :).

No a ty nádobky na medy... mně se víc líbí ta jednodušší. Ale =M=ovi ta barevně pruhovaná. Nejdřív jsme koupili tu. Pak jsme narazili na tu druhou a mně přišla mnohem lepčejší. Tak jsem jí koupila. A =M= místo aby mě zarazil... mi pak doma řek, že se mu ta pruhovaná stejně líbí víc. Achjo... takže teď máme dvě dózy na med. Prej si tu jednu mám vzít do práce. No, nevim, jak je to praktický... Možná si jí tam vezmu, až se přestěhujem do lepších kanclů. Tady mám děsně malej stůl.

Jo a ty mističky na dipy... chtěli jsme je na omáčky na nachos. Ale nebylo možný sehnat to, co jsme si představovali. Rozměrama nejlíp na tom byly kalíšky na svíčky, ale ty zase měly děsný barvy. Pak jsme narazili na toto. Jsou to čajové misky z jedné soupravy, kterou kvůli nám hrnčířka rozdělila. Prej tam asi hodinu před náma byla paní, co chtěla koupit jen tu konvici a tu odmítla :). Nakonec nám ale mističky prodala s tím, že se jí budou dodělávat líp, než celá nová konev. Ta perspektiva mate. vypadaj dost velký. Ale jsou primově malinký a máme z nich velkou radost!