Nějak bylo, nějak bude

"Jé, hele, horoskopy!" povídá dneska ráno =M= a hned se jal předčítat.
"Střelec. Nesuďte tam, kde nemáte dost informací..."
"Ale já nejsem střelec," přerušuju ho.
"Já taky ne," usmívá se kocourek, "ale mě můj horoskop nezajímá!"

Valentýna s =M= neslavíme. Loni jsem si sama koupila kytku, náhodou samozřejmě. Večer jsem udělala nějaký dobroty a la tapas. Šli jsme do kina, pak na kafe, pak si =M= chtěl dát palačinku, tak jsem ho musela zastavit a prozradit mu, že doma se cosi nachystalo.
Doma ochutnal asi dvě věci a se slovy "hm, dobrý, jdu spát," šel spát.

Letos jsem taky necítila potřebu to nějak slavit. =M=ovi jsem koupila novou termokonvici, protože ta jeho stará nějak po Vánocích odešla. Ovšem ON... ON se překonal!

Nevím, nakolik jste dovtipní. Ale z indicií
 — vejde se to do obálky
 — je to pro nás oba
 — budem se spolu dívat, jak to mizí
jsem vskutku nepoznala, co to je.

Během sobotního venčení jsem získala ještě další nápovědy — budeme to zapalovat a je to balonek i drak. Víte, co to bylo??? Japonský lampion štěstí!!!

Chápete něco tak romantickýho? Mně to strašně překvapilo a potěšilo, ale došlo mi to až pozdějc. Takže jsem se s Bibi smluvila na kafe a pak jsme šly do kina... Trapas!

Po návratu z kina jsme v půl jedenáctý popsali lampion našema přáníma (vážná, romantická i vtipná), vzali jsme psa a sirky a šli to vypustit.

Jako... nepovedlo se to. Moc foukalo a navíc ten shit, co měl vzplanout věčným plamenem je sice kompletně očouzenej, nicméně nechyt ani po tom, co jsme vyplácali půl krabičky sirek. To ale nic nemění na tom, jak krásný to od =M= bylo! A nezkalí to ani fakt, že si tuhle záležitost vygůglil. Až přestane tolik vanout, půjdem to vypustit znova!

Aby bylo jasno...
Já jsem ta, co působí seriózně, co si o ní ostatní myslí, že je děsná intelektuálka, ta co umí mluvit parádně sprostě a dělá to ráda, a ta, co se umí bavit.

Ovšem!
Zábava v mojem pojetí končí u druhé dvoudecky vína v lehce zakouřeném baru, kde je to pro náctiletý příliš drahý, ale zároveň je tam dost levno na to, abych se nemusela dívat na samý vymazlený micinky.

"Tak to, holky, zařádíte?" ptala se nás s Bibi Marcelka z obsluhy. Tak jako... co to je?
"Kdepak! Já jsem tu za tu seriózní. Řádí se s jinejma!" vysvětlila jsem jí situaci. Ale pak Bibi vysvětlila mně, že člověku je náct přesně tehdy, když chce. A že i v pětadvaceti je fajn táhnout to občas do pěti do rána.


Začalo to nevinně. Přišel týpek, co vypadal jak bezďák, co mu dáte s lehkým srdcem pár drobných, aby vás přestal otravovat. A on otravoval. Ale bezďák to nebyl...
Jelikož já jsem ta seriózní, co je jí pětadvacet, ale vypadá na třicet a Bibi je Bibi, co jí je sice pětadvacet, ale vypadá na sedmnáct, hádejte koho.
Ale byl fajn. Milej, pozornej a dostal nás na kecy o rodině. V našem věku je to holt trošku citlivý téma. Zvlášť pro Bibi, zvlášť po tom, co jsme ten večer probíraly.

Pár skleniček vína udělalo svý. Ten bar jsme zavírali (všichni tři + Marcelka) a pak se přesunuli dál.
"Bydlim na Praze jedna, mám vinotéku a autodopravu, jezdim po světě," řikal ten bezďák. Well... it was quite underestimated :).
Co se dělo dál, nebudu obšírně opisovat. Přecijen je mi jasný, že polovina HF už ví, kde si Madlenka píše deníček:P). Ale viděla jsem mužký údy nejen umělý, ale i pravý (schovaný pod slipečkama, silonkama a růžovejma tangáčema), viděla jsem náctiletý, co se po sobě plazej, a ožralý, co tancujou ve výkladu a dělaj obscénní gesta na kolemjdoucí. A víte co? Nebyla jsem vůbec pohoršená. Bylo mi fajn a byl to bezvadnej večer. Vypila jsem nadlimitní množství alkoholu a vykouřila čtyři cigarety (!!!).

Ale jsem furt ta seriózní. Občas je fajn pustit se na tenkej led, ochmatat nový, nebo dávno ztracený území. Pak se ale vrátím zpátky, ke svojí jistotě.
So... I'm heading to John&George for a piece of carrot cake! Ať žijí moje intelektuální jistoty!