Nějak bylo, nějak bude

Tak už máme tři kila, což je víc, než jednou tolik, co jsme měli, když jsme přišli domů. Paní doktorka nás opět moc pochválila a jsem v podezření, že nás má ráda. Já jí teda jo. Furt mám cuky pozvat jí na kafe, ale je mi to blbý.

Dneska to ovšem bylo evidentní!
Byli jsme v čekárně, ona vyběhla z ordinace, kde měla ještě kolegu, převlíkla se a kamsi mazala. Když se vracela, usmála se na nás "Tak vás koukám ještě stihnu!".

Než se převlíkla, asi se jí rozleželo v hlavě, že si nás chce užít bez kolegy, protože když vyšla z převlíkárny povídá "pojďte, já vás vezmu tady bokem, ať nemusíte dlouho čekat. jdete jenom na očkování, ne?"

Šli jsme jen na očkování, takže jsme se nechali odvést do komůrky s různejma přístrojema. Nakonec nás píchla přímo v ordinaci, protože tam doktor stejně nikoho neměl. Rozplývala se uplně a pamatovala si drobka celým jménem :). No... nedivim se ostatně, protože to, co mu =M= vymyslel, je dost zapamatovatelný.

Takže máme další injekci za sebou a teď snad bude nějakej čas pokoj.
Hurá! A zimě zdar!