Nějak bylo, nějak bude

to sme šli takhle jednou kolem skvošny, co má =M= před barákem, když v tom povídá

"a mady, až jednou vstanem brzo, tak si sem zajdem hned po ránu na skvoš"

jé..to bude super, řikala sem si



to sme se takhle jednou s =M= zase vyvalovali v posteli dýl, než sme měli, a pak sme spěchali na metro a tak, když v tom on povídá

"a mady, jednou, až vstanem včas, tak si zajdem do picadilly na snídani"

jé, to bude hezký, řikala sem si



a to sme takhle jednou šli ze zastávky busu domu a proti nám se tyčila do nebe žižkovská rozhledna, na kterou sem chtěla už kdysi jít a to hlavně za tmy, abych viděla světýlka po praze a tak, když v tom =M= povídá

"a až jednou bude tma, tak si zajdem na žižkovskou vež a..."

a to už sem to nevydržela a povídám

"až jednou jo? a neznamená to až jednou náhodou něco v tom smyslu, že těšit se můžeš, ale nejspíš se nedočkáš?"

a =M= se smál a smál a jak dny přibývají, příbývají i tyhle naše až jednou
sice vim, že se spousta z nich asi nikdy nestane, a taky sem jich už spoustu zapomněla. ale víte, co je na tom nejhezčí?
to těšení se.
a těšim já se moc ráda.

a taky je na tom dobrý, že až se jednou budem fakt pořádně hádat, tak mu mám aspoň co vmést do tváře :)