Nějak bylo, nějak bude

jo..je pravda, že všechno nechávám na poslední chvíli, ale když už se odhodlám, předpokládám, že všechno pude jako na drátkách.
ne tak dnes.

s největším úsilím sem se probrala v osm hodin a málem sem dopadla jako včera -> otočila se na druhej bok a spala dál až do desíti.
pak sem si ale řekla, že budu zodpovědná a vyrazila sem do matičky prahy.

v 9.23 už sem vylejzala z vlaku (haha..modrá střela, tak to se povedlo :) a hurá do opletalky za rndr csc hlaváčkem.
měla sem tam bejt už minulej tejden, ale...nechtělo se mi vstávat. nicméně konzultačky měly bejt od 9.30 do 11.00 a tak sem srdnatě kráčela kolem šerwůdu, až sem dokráčela k povědomýmu světlýmu domu.

mám špatnou paměť na tváře i na domy a tak, a tak si nikdy nejsem jistá, koho pozdravit a kam vejít. koukala sem proto na ceduli, až mě oslovil pán pokuřující před vchodem

"dete k nám slečno?"
"to já právě koukám, jestli k vám"
"vy ste tu studentkou?"
"to ani ne, jen hledám jednoho profesora"
"tak jen pojďte dál :)"

a tak sem šla

vyběhla sem čtyři patra, našla hlaváčkův kutloch, hodlám brát za kliku, když v tom mi padne zrak na infotabuli před kabinetem.

konzultační hodiny v LS
a původní středa je přeškrtaná tlustým černým fixem a nad tou čmáranicí je dopsáno po. to jako pondělí, kdybyste nevěděli.

"shit!" pronesla sem do prázdný chodby a bylo to fakt od srdce. kabinet na konci byl otevřený a moje zaklení zřejmě vzbudilo zvědavost, protože vykouk nějakej mladej doktůrek a zeptal se mě
"do you need something?"

tak sem se rozhlídla, a když sem nikoho kromě sebe neviděla, zavrtěla sem hlavou a šla.

no do kelu! tak já se sem trmácim jak to pako a on si přehodí konzultačky na pondělí. kristova noho!

tak co..aspoň zavolám na gynekologii, protože otázka nového balení antikoncepce už mě pomalu tíží.
telefon vyzvání o 106, ale žádná odezva. a protože je to kousek, šla sem se podívat do ordinace. narazila sem ale na zamčený mříže a představte si! středa je jedinej den, kdy maj až odpoledne.
no to je za trest!

tak sem se šla aspoň podívat k baťovi na boty (děs a hrůza) a jako ve všech obchodech s peněženkama sem se zeptala na sponu na peníze, po který =M= touží, že bych mu jí dopřála. prodavačka na mě koukala asi tak, jako když si řeknu o botu velikosti 42, pak mi řekla, že to vůbec nedostávaj a vnucovala mi nějakou "dolarovku", která tu sponu má.
nojo..stála 219kč a já bych je i obětovala. jenže i když peněženka byla malá, roztomilá, se sponou a akorát do kapsy, =M= by jí stejně nenosil. tak sem poděkovala a aspoň sem jela domu pendolínem když nic jinýho.

jenže se mi teď chce hrozně spát a za necelou hodinu mě čeká utrpení v podobě patnácti malejch satanů. co já komu udělala?