Nějak bylo, nějak bude

když sem se ráno konečně vykopala o dvě hodiny pozdějc, než byl původní záměr, běžela sem na vlak a šupajdila do prvního vagónu jako obvykle, když tu na mě někdo mává z okýnka.
ostřím a zařazuju tvář a vidim, že je to profesoka matematiky z gymplu.

zlatá pani tomandlová :)

když prvně přišla v prváku do třídy a vyhrkla na spolužačku "pifi pfíkvad", řikali sme si, že to budem mít těžký. během čtyř let sme si jí ale zamilovali, protože je to jedna z nejhodnějších ženskejch pod sluncem.

po nadšeným přivítání sem zjistila, že na vedlejší sedačce sedí ještě bývalá spolužačka janička.
když nás profesorka opustila, daly sme se s janičkou do řeči.

janička studuje sociologii

"sociologie je pěknej shit! vůbec mě to nebaví. mám teď v rozvrhu asi tři sociologický předměty a zbytek odbejvám na filozofický fakultě. koukej"

a ukázala mi papírek s rozvrhem

"to oranžový je sociologie, to neoranžový neni sociologie"

je pravda, že oranžová se jí v záplavě ostaních okýnek skoro ztrácela.

"navíc sou doma už tři roky tlaky, abych šla studovat ještě něco jinýho, abych se uplatnila" dodala a s trochou nostalgie se zakoukala na ony filozofické přednášky v rozvrhu.

no nevim holka...ze sociologie na filozofii...to je jak z bláta do psích exkrementů..

v bubenči se zvedla ze sedačky a povídá

"promiň, jane, ale agentura persea mě čeká. chudý filozof se jde zařadit do pracovního procesu"

vyjádřila sem jí upřímnou soustrast, protože vim, co je to hledat práci.

"ještěže du potom na filozofii," dodala ještě než opustila vlak
"tam se chodim vyplakat"

a narazila čepici s bambulkou do čela a srdnatě vykročila vstříc světlým zítřkům.