Nějak bylo, nějak bude

před 14ti dnama se mě =M= ptal

"co kdybych přišel v neděli na oběd?"

sem si řikala, co se mu to líhne v hlavě, že se dobrovolně vrhá do naší rodiny, nicméně sem jeho nápad s enthusiasmem schválila.

i vy se divíte, proč se chce s našima seznamovat, když už je přeci dávno zná. inu...asi na sebe chce vrhnout lepší světlo :)

v pátek sem se maminky zeptala, jestli by jí vadilo, kdyby k nám =M= přišel v neděli na oběd.
nevadilo, ale pak se zamyslela a s nehraným děsem v očích zvolala

"snad si tě nechce vzít!"

uklidnila sem jí, že nikoli. maminka se nevěřícně podívala na moje ruce a dodala

"no..snad by ti předtim dal aspoň prstýnek.."

celej víkend se mě pak naši ptali, co se děje.

"jestli si tě bude chtít vzít, to abysme mu za to ještě zaplatili" vtipkoval tatínek

"proboha...že nejsi těhotná?" děsila se maminka

rodiče sem uklidnila a teprve pak začala sama přemýšlet nad tim, proč se do takovýhle akce =M= hrne.
prej

"noco..jednou to přijít musí"

aha.



přišlo nedělní ráno. jelikož můj milý chtěl dorazit pendolínem, volala sem mu v dostatečným předstihu, jestli už je aspoň vzhůru.
byl :)
i já sem teda v devět hodin vstala a šla mamince pomoct s obědem (upekla sem si už v sobotu :), aby nebyla nervní a uhoněná.

"a přinese mi kytku?" zeptala se rodička náhle v půli prací a příprav.
zaskočila mě. nechci =M= podceňovat, zvlášť ne, když znám obsah jeho knihovničky (image muže, muži s úrovní, společenské chování...), ale obávala sem se, že tohle ho fakt nenapadne a i kdyby napadlo, nebude mít čas někde něco koupit.
"s tim, mami, radši moc nepočítej" uzemnila sem ji proto a maminka byla už po zbytek dopoledne trochu smutná.

asi v jedenáct hodin sem šla =M= vpustit do domu a s šokem zjistila, že už stojí za dveřma s kytkou v ruce.
musela sem se smát :)

maminka byla okouzlena, já nadšena, jak pozorného mám chlapce :)
přišla se podívat i babička, aby uvedení bylo fakt oficiální se všim všudy.
=M= to zvládnul statečně. nesrkal, nemlaskal, smál se všem tátovejm vtipům, konverzoval s maminkou a pořád mě hladil po ruce. jen nevim, jestli to bylo proto, že mě rád vidí, nebo proto, že je nervózní :)
každopádně ho musim pochválit a vylepšit mu tak mediální obraz u sebe na deníčku.

a doufám, že i když sem nevydržela počkat, jestli se do ztvárnění nedělního poledne nepustí sám, dočkám se pohledu i z jeho strany.


když sem včera =M=ovi u mě v pokojíčku vyhrožovala, že všechno napíšu do deníčku, řekl mi, že si přece můžu psát, co chci. tudíž hlasujte, moji milovaní čtenáři. uvidíme, co se s vašim přáním dá dělat :)