Nějak bylo, nějak bude

v sobotu sem se zase jednou vydala do prahy. nasedla sem na modrou střelu u nás v zatáčce a nechala se unášet směr velkoměsto.
střídavě si čtu a koukám z okna, když tu....co to? :-o
oni z modrý střely udělali rychlík, či co? :-o

věřte, nevěřte, ale první zastávku za zatáčkou sme prosvištěli jedna radost :)

"hele..my nestavíme?" zeptal se pán neproti přes uličku svojí dcery
"no...já nevim, přece by jen tak nepřejel stanici....asi se tam něco dělá a je uzavřená..." odpověděla zmateně dcera.

to už sme právě se skřípěním brzd zastavovali kdesi uprostřed polí u řeky a cestičky.

tyjo..co se děje? řikala sem si..
zdálo se mi totiž, jestli vlak nemá problémy s bržděním nebo tak něco, a tak, když se teď podařilo zastavit, už se jen tak nerozjede.

taky že ne. nedělo se nic asi deset minut. pak přilítnul udejchanej chlápek, z kterýho se po chvilce vyklubal pan řidič vlaku a otázal se

"nechcete si tu někdo vystoupit? přejeli sme zastávku a vracet se nebudeme. čekáme, až dorazí cestující z nástpiště, kdo potřebuje vystupovat, ať si vystoupí tu"

:-o

svorně sme zakroutili hlavama a tak pan řidič běžel sdělovat tu novinu o vagón dál.

tak tomu řikám zážitek. nebo už se někomu z vác poštěstilo přejet s vlakem zastávku? :)