Nějak bylo, nějak bude

poslední dobou moc nepíšu. a chcete vědět, jak se mám?
mám se dobře :)

a dobře se mám i po včerejšku, kdy sem dopoledne strávila lenošením doma, odpoledne poflakováním ve škole (byla sem na dvou přednáškách, ale zjistila sem, že obě mi sou k ničemu, a když phdr. škrábalová oznámila, že příští tejden přednáška odpadá a obsah nám pošle mailem, řekla sem si, že je to to nejlepší, co může udělat.

celej den sem doufala. že =M= si včas přečte můj mail a vytiskne mi referát na GB na dnešní odpoledne. bombardovala sem ho telefonáty, ale jako obvykle -> mobtel měl vypnutej, že :)

když sem ho večer vyzvedávala z práce, zalovil dlouze v tašce a podal mi nejen referát, ale konečně dokonce i jízdní řád autobusu 130, kterým, doufám, začnu jednou vážně jezdit z našeho andělskýho bytu do superškoly v jinonicích.

vypadal dost zdrchaně a v tom bysme si mohli konkurovat, protože já sem mrzla třičtvrtě hodiny s mladou dámou na lavičce v parku, když sme čekaly na její rodiče, neboť si mladá dáma zapomněla klíče a ív tam s ní nechtěla bejt, protože chtěla jet brzo do zatáčky.

"simte, muzes prijit driv? nema klice, rodice prijedou v pul a ja bych rada stihla vlak ve 40"

psala mi a co já bych pro ní neudělala. nicméně nezastírám, že ve v šest hodin, po tom, co sem seděla už 35 minut na chladný lavičce a koukala, jak mladá dáma leze po zábradlí, po lampě, po stromu a po nějakým kolemjedoucím chlapečkovi, sem začínala mít mírné obavy, že rodiče nedorazej už nikdy.

=M= slíbil, že tentokrát udělá něco k večeři. vraceli sme se domů něco po osmý, když on pravil

"abych se z toho dnešního vaření vyvlík....co kdybych tě pozval na večeři?"

už sme dlouho nikde nebyli a tak sem s nadšením přikývla. nejradši bych do sklípku, ale mojí narážku

"a kam? no do sklípku neeee, i když to tam mám moc ráda, ale tam chodíme furt."

vůbec nepochopil a navrhnul hombre del mundo, kde ale měli plno a tak sme skončili v pizzerce kmotra, kde neměli plno, ale měli tam zimu.

"a pak pudem do kina. uděláme si hezkej večer"

to něco proved, sakra? řikala sem si
nebo sem něco provedla já? :-o

ve čtvrt na jedenáct už ale v kině asi nic nehráli a bylo tam podivně prázdno. místo toho sme skočili do obratníku na laté a medovník, ačkoli

"no...my máme už od desíti vlastně zavříno" jak nám sdělovala mladá slečna, kterou sem tam viděla prvně

"a máte zavříno i na kafe a medovník?" nedal se =M=

slečna se usmála a řekla, že kafe a medovník nám teda ještě udělá.
to holt to jeho charisma :)

mno a pak...

"dneska chci celou noc spáááát" vydech =M=
"to mi jako něco naznačuješ? ó ká, chápu. i když....já bych si chtěla ještě povídat..."
"jen ne povídat, proboha!"
"ale ne, já nemyslim povídat, jako povídat, ale jako popovídat si..."
"no právě! to už bych si radši povídal než povídal..."
"a proč si se mnou nechceš povídat?"
"ale to já bych si s tebou i povídal, mady, ale ve dne! v noci se má spát!"
"hmmm"

ale že mi sliboval ten hezkej večer, tak sme si povídali i povídali o všem možným i nemožným až do jedný do rána.

pak sem ho ráno vypravila na výlet s ostatníma dětma z práce a teď už jen doufám, že se v neděli odpoledne vrátí celej.

tož tak :)obratníku