Nějak bylo, nějak bude

už od pondělního velmi časného rána, kdy sme se s =M= naposledy pohlavně setkali, mám pocit, že mi to nějak stačí.
na jednu stranu mě to těší, protože doteď sem za sexuálního nenasytu byla doma jenom já, na druhou stranu se ale obávám, co toho může být příčinou. četla sem totiž kdysi kdesi, že žena v období těhotenství ztrácí chuť.
jen to ne! řikám si, ačkoli na totéma s =M= dost často vtipkujeme. jenom aby nám nezamrznul úsměv na rtech :)

praktické dopady tohoto nechutenství sou ale taky zajímavý :)
až do včera sme měli oba tolik práce ráno, večer i odpoledne, že si =M= mojí nechuti asi ani nevšim.
dokonce v den svojí nasranosti povídá:

"teda dneska sem fakt nasranej. kdybych nebyl, už bych neměl tričko, ani kalhoty, ani spodky. a ty bys taky neměla tričko, ani kalhoty ani spodky a možná bych ti strhal i náplasti"

takhle sme jen leželi a povídali si.

až včera večer sem měla pocit, že bych mu o mojí nechuti měla něco říct, aby se zbytečně nesnažil. ovšem snažil se stejně. já sem vyprávěla o mojem dni, co sem všechno dělala, jak sem se zase zlobila s dětma a jak mi zase odpadla přednáška a jak sem byla nakupovat a tak, a on mě ze zadu objímal, funěl mi do ucha a líbal mě na krk a na záda a jen občas to přerušil slovy

"nechceš si sundat kalhoty?"
"ale jo.."
"nechceš si sundat tričko?"
"no tak mi ho sundej, no"
"nechceš si sundat podprsenku?"
"ale jo, furt.."

a nakonec se ptal, jestli neděláme něco špatně a jestli si nezevšedňujem.
toho bych se nebála. holt přišla vlna nechutenství.
dneska ráno, když mě to pomalu přecházelo sem řikala, že

"dneska už bych se nechala přemluvit.."

a místo, aby se na mě vrh, řek, že

"tak to necháme na večer, až budeš přemluvat ty mě."

s chutí prej roste chuť :-o

tož tak :)