Nějak bylo, nějak bude

jo. =M= nechce, aby si ho lidi spojovali s negativníma emocema. a občas to nechce dost vehementně, řikala sem si, když vstal od stolu s takovou razancí, že se skácela židlička.


byli sme s brauzrem a evou v pizzerce na palačáku, když tu kde se vzali, tu se vzali dva městský policajti a jali se cosi řešit a fotit.

"hele, voni nás fotěj" povídá brauzr
"musej zdokumentovat tu zahrádku" povídá =M=. zahrádky maj prej totiž povoleno bejt otevřený jen do desíti.

pak tak nějak loupal očima sem tam a pak povídá
"ale voni nás nemaj proč fotit" a dál přemítal a pak najednou povídá
"já se jich du zeptat, proč mě fotili" a převrhnul židličku.

nevim, jak to dělá, ale =M= zná perfektně spoustu zákonů. nebo to aspoň vypadá. ostatní pak svojema argumentama dostává do rozpaků. tak se to stalo i teď.

"co řikali?" ptala sem se ho dychtivě
"vlastně nic. prostě utekli." pokrčil =M= ramenama.

tyhle situace miluju. sama se hádat neumim, protože mi sházejí ony pádné argumenty. ne tak jemu a to se mi líbí :). ptala sem se ho na to znova a znova, dokud sem neměla pocit, že mi konečně pověděl všechno. usínala sem pak s myšlenkou, že mám tak chytrého muže... :)

ráno se ke mně =M= lísal a povídá mi
"mady, slíbíš mi něco?"
"copak?"
"až zase vypiju lahev vína, viď že mě nenecháš hádat se s policajtama..."

takže mám muže, který v mírně podroušeném stavu vyhledává konflikty :)