Nějak bylo, nějak bude

děláte to taky?

já, když se občas chci k něčemu dokopat, tak si řikám když uděláš tohle, tak ti to vyde.

téhle činnosti řikám hrobečky, protože povětšinou zadaný úkol nesplnim a pak už se nikdy nedovim, jestli by slíbená odměna přišla, kdybych byla úkol splnila.
cětšinou totiž odměna nepříde. vlastně nepřišla ještě nikdy, co si pamatuju :(

když sem se kdysi před vánocema podloudně plížila na balkon, kde bylo schovaný cukroví, abych užrala linecký kolečka, těsně nad krabicí s nima sem si ještě dokázala říct jestli to teď ujíš, tak nikdy nezhubneš.
pak sem si řekla, že pro jedno kolečko se to nepo.. a vida. nikdy sem od tý doby nezhubla :(

pak sem zase jednou byla běhat a řekla sem si když nedoběhneš tam a zpátky bez zastavení, tak se do tebe P. nikdy nezamiluje.
s jazykem na vestě a plícema v krku sem to prostě nedoběhla a samo, že se do mě P. nikdy nezamiloval. aspoň o tom teda nevim.

proto hrobečky.

dneska sem si taky jeden předsevzala.
jestli dočtu východ až na stránku 400, tak udělám v září zkoušku ze sve (koukám, že to přemenovali. a má to ještě monstróznější název , než předtim..).

mno...je čtvrt na půlnoc a mně chybí ještě 40 stránek, což je v týhle knížce docela vražedná suma.

tož mi drž palce, obci moje milovaná. páč jestli se timhle zakopu, tak... to nechci ani domejšlet!