Nějak bylo, nějak bude

když mi paní doktorka v mých devatenácti letech svěřila do ruky mou zdravotní dokumentaci, jistě nečekala, že jí budu mít uloženou v krabici pod topením a vrstvami prachu ještě o tři roky později.

nicméně už se mílovými kroky přiližuje doba, kdy se budu muset svěřit do rukou odborníka, protože domácí péče nestačí.
jak trefně poznamenal =M= včera nebo předevčírem:

"já ti sice občas vystříkám dutiny, ale potřebovala bys už pořádně promazat a utáhnout"

je to tak.

za poslední dva měsíce mě stihlo víc zdravotních katastrof než za můj dosavadní život:

už před prázdninama náhlá horečka (40°) a průjmy
na táboře opět horečka (40°) bez průjmů
před týdnem cosi asi s koleními vazy — bolí mě furt tak nějak nepříjemně nad kolenem. nemůžu mít nataženou nohu v leže a tak
a konečně dneska ráno asi kolem šestý — šílená křeč do lýtka

nutno podotknout, že na křeče já trpím (zdál se mi následně sen, kde mi kdosi řikal, že je to způsobený nadváhou, nedostatkem pohybu a konzumací čokolády), ale tak hroznou křeč jako dneska ráno sem měla naposled na základce, kdy sem ještě stihla kopnout do zvhlčovače vzduchu, který se překlopil i s vodou v něm, pak se zablesklo a kdybych rychle neuskočila, nevim, nevim

a může za to =M=! kdyby mě nevzbudil tim, jak šel hlasitě na wc, tak bych se neprotahovala a křeč bych nedostala. takhle sem se jen bolestí zkroutila, zaklela a pak zakousla do polštáře a čekala, až to odezní.

každý sebemenší pohyb nohou mě bolel až do rána a když mi =M= řek, že musim dojít se psem, už předem sem ho litovala (psa).

když sem skutečně vstala a dobelhala se do koupelny, začala sem přemýšlet, jak sejdu a vyjdu do schodů se singrem v ruce (jelikož je jezevčikoidní a tripod k tomu, nechci, aby si vyhodil plotýnku). nu což. šel holt sám a já se přidržovala zábradlí.

krátká procházka noze udělala líp, ale furt mě to dost bolí :(
achjo.

posledně mi na to dali vitamínD v ampulce. teď to přetrpim bez něj, ale moje tělo už na mě vážně křičí, že POTŘEBUJE odbornou péči.