když byl václaváckej kůň opláštěnej bílou plachtou s velkým nápisem
ardo, chodili sme s =M= okolo a
"hehé, tak on je to ardo.."
dělal si legraci.
"sejdeme se u arda," slýchávala sem pak často. to sem ještě nevěděla, že to vlastně vůbec legrace neni, a že myslbekovo vrcholné dílo nemusí dál chátrat právě proto, že pro kamenného hyjáčka
stál modelem kdysi právě Ardo z masa a kostí.
zase sem o něco chytřejší :)