"venčili sme psa, já sem pracoval,taky sme se pohádali..." odpovídal =M= na emilovu otázku, co sme dneska dělali.
"ale nepohádali." odmávla sem to.
inu co, my se přece nehádáme. byla to jen taková výměna názorů, kterou místy provázelo dlouhé mlčení. a proč?
komunikovat spolu asi přece jenom neni tak jednoduchý, jak sem si myslela. něco sem řikala a myslela sem si, že on ví, co myslim. on něco dělal a myslel si, že o tom vim.
prostě.. jeden myslel, že je hovno cukr a nasral si do kafe, jak řiká muj táta.
ale co. neni nebe bez mráčku. na návštěvě
v hampejzu už sme se k sobě zase tulili a emča povidá
"že já vim, co budete dělat, až sejdete dolu.. to je uplně jasný"
"no, já pudu spát" zívla sem.
my po sobě nelezeme jenom v předsexuální nadrženosti. my se máme rádi pořád :)
PS: zdravim zvědavce z
ilikethis!