Nějak bylo, nějak bude

jela sem vlakem do zatáčky, když tu v řeži přistoupila velice elegantní dáma s dvěma malýma prckama. holčička se jmenovala alžbětka a kluk třeba dominik.

"na jaké písmenko končí slovo klobása?" ptala se pani těch prcků, kterejm nebylo víc jak 5 let.

"na S" vykřik dominik

"ne..to by to byl klobáS. ale je to klobásA. tak na jaké písmenko končí?"

ještě několika slovy procvičila znalosti špuntů a pak se rozhodla naučit je slovní fotbal.

"anekdota"
"alenka"
"anička"
"analfabet"
"tričko"
"opička"
"ananas"

dominik se jal přemýšlet.

"na jaké písmenko končí ananas?"

nakrabatil čelíčko, pak se rozzářil a řekl "na S"

"ano. na eS. tak vymysli nějaké hezké slovo.."

"s.....s.........s.....s.." přemýšlel chlapec horečně.

sledovala sem ho z protějšího sedadla a poznala sem radost na dětské tvářičce, když konečně našel slovo hodné vyřčení v tak závažné hře.

"SERE!" vykřikl na celý vagon.

elegantní a distinguovaná maminka nejdřív zbledla, pak zrudla a pak koktala.

"co..cože? to ne! to tedy rozhodně neplatí!"

a poplašeně se rozhlížela po spolucestujících, kdo všechno to strašný slovo slyšel (zbytečně; slyšeli ho všichni).


a to mi řekněte, kam na to ty děti choděj. domů? do filmů? do školky?

ale tu radost, když konečně našel správné slovo, bych vám přála vidět! :)