Nějak bylo, nějak bude

když sem od moniky zjistila, že naše první squashová hodina je v nedohlednu, nehodlala sem se s tim smířit. rozhodla sem se urychlit rozhodovací proces ve věci factory pro a dřív než stihnu něco řešit, sem se dneska ráno vydala na step class. na step master sem se včera neodvážila a začátečník zase nejsem, abych šla na step basic. chodila sem na step a dance aerobic 3 roky.

inu, navlíkla sem na sebe apartní kraťásky od pumy s růžovými štráfky a sexy růžový tílko s vnitřní podporou, který má =M= moc rád (ale nejsem vůbec na růžovou ulítlá. vlastně se mi ani nelíbí), do batohu sem hodila ručník, =M=ovy botasky a hurá na smícháč.

dovnitř sem se dostala nenápadným stopováním předemnoujdoucí paní. je to za tolika rohama, že než bych našla ty správný dveře, mysleli by si pánové ze security, že sem si to tam přišla obhlídnout před vyloupením.

narazila sem zrovna na slečnu recepční v zácviku. za každým mým slovem a jejím ťuknutím do pokladny řikala "moment prosím", ale co. každý se učíme :)

konečně sem se dostala do sálu.

"promiňte, já sem tu prvně. prý se tu dá někde koupit voda, můžete mi poradit?"

tvář slečny na pódiu poněkud ztuhla. snad zděšením.
"vy ste tady prvně? :-ooo"
"no ano"
"a už ste někdy cvičila?"
"ale to zase jo. já už chtěla jít včera, ale na master hodinu sem se po roce pauzy neodvážila"
ve slečnině hlasu bylo trochu despektu:
"ale dneska je to taky master"
teď ztuhla moje tvář. snad taky zděšením.
"hmm... tak já to aspoň zkusim a uvidim"

doběhla sem si pro vodu do baru a před druhým vstupem do aerosálu sem se pokřižovala.

začátek piánko. kroky sem znala. i otočky. až do druhý sestavy tam nebylo nic novýho. pak to ale přišlo. hop sem, hop tam, klip klap, teď takhle a takhle otočka dopředu, dozadu...
jazyk sem měla až u kolen a nohy už se mi ani nechtělo zvedat. štvalo mě, že sem nepochopila nějaký prohazování nohou a že si neumim snížit step, takže ho mám vysokej a nemůžu ho přeskakovat v tý megaryclhosti.

při pauze na pití sem to vzdala.
"promiňte, kde sou tady záchody?"

a mazala sem do šaten, kde sem si sedla před skříňku s pocitem, že se tam už nikdy nevrátim. ani ne tak proto, že by mě to tak odrovnalo, že by se mi nechtělo zpátky, ale proto, že mě to tak odovnalo, že sem skoro nevěřila, že dokážu vyjít schody do prvního patra.

musíš, musíš tam jít! máš tam hodinky, vodu, ručník a 40kč...

hrábla sem do bundy pro kapesník, aby mi posloužil jako alibi a vyrazila srdnatě zpět.

díky zábradlí sem se vyplazila až před sál, odkašlala sem si a srdnatě vrazila do dveří.

zbytek už sem tak nějak odkroutila. zbytek sestavy nebyl už tak náročnej. nakonec sem si tam snad ani neurvala až takovou ostudu. jen by to chtělo nahnat zpátky tu kondici. kroky by nebyly takovej problém, kdybych měla sílu je provést.

"tak co?" zeptala se mě slečna cvičitelka
"no.. chtělo by to lepší kondici"
"já myslim, že napoprvý to nebylo tak zlý. přídete ještě tak dvakrát, třikrát a bude to bez problému"
pokud přídu..
usmála sem se na ní.

tenhle nebo příští čtvrtek zkusim step basic.
přecijenom.. kdybych věděla, že dneska předcvičuje mistryně světa, asi bych si to trochu rozmyslela.