Nějak bylo, nějak bude

minulej tejden sem se nadchla pro jazykový kurzy v jipce. cena je velmi rozumná a jejich cancy na webu mi daly aspoň zdání kvality.

"jdi na kurzy do goethe institutu" reagoval na moje nadšený řeči =M=. "to je záruka kvality a ceny taky nejsou přemrštěný"

hmmm.. když já už sem se vnitřně upjala na jipku v platýzu.

"a nebo si zaplať někoho soukromě"

mno.. to mě nahlodalo. svírala mě jediná obava. co když na razim na někoho, jako sem já? :D

"nejlepší by byl nějakej němec" rozvíjel =M= úvahy. a že nemá daleko k činům, nabíd mi hned pana winklera.

"tos upad!"

700 za hodinu?? to bysme mohli mít do měsíce hodiny tak dvě a ještě bych čekala, že všechny zkoušky pak pude složit za mě!

nene..

ale hned druhý inzerát vypadal moc fajně. i napsala sem tý slečně a pak každý dvě hodiny kontrolovala mail, jestli už tam je odpověď.

nic.

"klid, mady, třeba jen nemá přístup k netu každej den, jako ty"

no jo :(

až včera!

"už se ti ozvala ta slečna?"

a tak sem se koukla a... vono jo :)

250kč za hodinu, 350 za hodinu a půl, vyrůstala a studovala v německu, zajímá se o historii :) ideál!
a co víc, od příštího týdne bydlí na andělu :)

super!

teď jí du zavolat jak, kdy a co a doufám, že začnem už tenhle tejden :)



a proč že to všechno?

od maturity sem německy pořádně nekvákla a i když sem tehdy byla poměrně dost schopná konverzace na obvyklá, nezávazná témata (i když už tehdy bylo mou nejoblíbenější odpovědí univerzálně použitelní das ist verschieden), teď si z bídou vzpomenu na ich verstehe nicht. a přitom potřebuju v červnu napsat přijímací esej v němčině a diskutovat na téma (asi, doufám, snad) hospodářská obnova německa po WW2.

budu se snažit a studovat.
drž mi prosím palce, moje milovaná a už velká čtenářská obci :)