Nějak bylo, nějak bude

tak nám začal nový semestr a já do něj vstupuju s předsevzetím studovat, studovat, studovat.
jako ostatně vždy. tentokrát tomu ale musim dostát, protože na konci semestru budou státnice a přijímačky na mgr.
achjo

o víkendu sem se stačila smířit s možností, že od září nastoupim do procesu.
když sem mamince při večerním nedělním telefonátu (na víkend sem zůstala výjimečně v pze) sdělila, že si podám jen jednu přihlášku, vyděsila se a otázala se mě, co když to nevyjde.

inu co
"pak holt pudu do práce. co by"

"tos mě teda ale vůbec nepotěšila" odvětila maminka s já sem se naštvala, protože no a co!
prostě se stačim připravit jen na jedny přijímačky. původně sem myslela, že bych mohla ještě na evropská studia, ale ony ty zkoušky nebudou taková legrace, jak sem si myslela, a krom tun knížek na bakalářku a na přijímačky na německá a rakouská studia nebudu mít čas topit se ještě v tom maglajzu, který si řiká EU.

"je to moje rozhodnutí a můj život!" řekla sem rozčileně =M=ovi, když sem mu popisovala maminčin postoj.

"teďs mi připomněla toho kluka na začátku trainspottingu" usmál se a já si vybavila tu scénu, jak šuká s tou malou středoškolačkou.
ten kluk. ne =M=.

zpátky k odhodláním..

první krok do jinonický budovy byl ale rovnou krokem ne snad přímo neúspěšným, nicméně rozhodně ne krokem úspěšným. sice sem čekala asi 15 minut u učebny nj. nakonec sem se ale rozhodla na němčinu nejít. možná byl důvod malicherný, ale kydž sem všude kolem sebe viděla rozjuchaný prváky s učebnicí německy s úsměvem, zastrčila sem svojí němčinu pro samouky hloubš do tašky a do učebny vkročila jen proto, abych se zapsala.

nicméně teď pudu do kárfůru a tu knížku si koupim, naučim se za tejden 16 lekcí a příští hodinu už tam sedět budu!

tož to by byl jeden motivační přípěvek. naštěstí se mi ta škola rozjíéždí pomalu. hned zejtra jedna přednáška odpadá, takže do toho snad vpluju hladce..

jinak..
s úsměvem jde všechno líp! :)