Nějak bylo, nějak bude

=M= si ze mě furt dělá legraci. no dobře.. teď už to neni tak asto jako dřív, ale možná je to taky proto, že už mu to tolik nežeru a sem ve střehu.

poslední jeho sranda se provalila po roce až někdy miulej tejden.
víte vo co šlo?
no... jak brzděj tramvaje.

stáli sme takhle na andělu na zastávce před metrem a na kolejích tam ležely dvě takový úplně stejný kupičky jemnýho písku.

"to je, viď?" komentovala sem to
"no" pěkný.." řek =M=
"ta brzdila o stošest!"
"jak brzdila? kdo brzdila?"
"no tramvaj přece..."

loni sme se totiž s =M= nějak bavili o tramvajích. vim uplně přesně, že mi řek, že když tramvaj potřebuje přibrzdit, tak si vypustí trochu písku z takovejch zásobníků, co má na podvozku. mno.. a já, naivní děvče ze zatáčky, sem mu to sežrala i s navijákem a doteď (ok.. do minulýho týdne) s pochopením sleduju zrníčka písku podél tramvajových tras.

"to sem ti určitě neřikal..." bránil se =M=
"a jak bych an to asi přišla? já bych si to rozhodně nevymyslela..."
"mady, kdyby ses mě ptala, jak brzděj tramvaje, řek bych ti, že spouštěj takovej ten pražec.. podívej" a ukazoval mi onu záležitost na právě přijeté tramvaji.

"ty seš hroznej! děláš si ze mě legraci, ani si to nepamatuješ! navíc já ti to věřila! co když sem to za ten rok někomu řekla? to si teď o mně myslí, že sem uplně blbá!"
"ale no tak, madlenko" chlácholil mě =M= a já se nemůžu ubránit pocitu, že sem mezi řádky zaslechla ale dyk jo :)

a pak má holka věřit chlapům.. všichni sou stejný!