"ten lux nějak netáhne." řekl =M= asi před dvěma měsícema a tak sme ho šli minulej tejden reklamovat. teda ten lux. ne =M=.
"ono to asi lítá někam dovnitř. on vysává. ale nezachytává se to v nádobce..." popisovala sem pánovi v datartu problém našeho vysavače.
"taky se mi zdá, že se nějak víc zahřívá, takže už ho radši nezapínám..." že se bojim, aby nevybouch, to už sem si nechala pro sebe.
pán zkoušel co moh.
"ale on saje!"
"saje.. ale málo!" nedala sem se.
"a nezachytává se to v tý nádobce!" připomněl =M= hlavní problém našeho bezsáčkového pidiluxu.
"tak zkuste něco vysát. třeba nějakej papírek, abysme ho dobře viděli..." navrhuju iniciativně.
pán teda přidělal hadici k luxu. tah zatím zkoušel bez ní.
"ale dyť to nemá žádnej tah" zvolal náhle.
pak se mu tvář roztáhla do úsměvu způsobeného náhlým poznáním.
"vy máte ucpanou hadici!"
džísys... věděla sem, že to bude nějaká prkotina. ale ucpaná hadice...
"podívejte" zarejpal kdesi kudličkou a odendal umělohmotnou násadu z hadice. vesele začal klepat do koše bordel, kterej to naprosto zacpal.
byla sem rudá, jak tele pod vocasem. byly to ty štětiny z brauzrovy bambusový podložky, co se nám posledních pár tejdnů rozkládala před vchodovejma dveřma a já byla líná to zametat.
"my sme věděli, že to bude nějaká blbost" halekal =M= přerývavým hlasem a jeho smích skrýval hysterický nádech.
"no... je to náš první" pípla sem nesměle.
"příště stačí, když tady přitlačíte tyhlety čudliky. dá se to lehce rozmontovat" zazubil se na nás pán od reklamací.
inu co. tak sme si v rámci reklamace nechali prošťouchnout hadici. komu by se chtělo si tim drobným práškem z vysavače zaneřáďovat ruce, že :)
