Nějak bylo, nějak bude

Stane se, že nemusím trávit páteční večer u televize, ale můžu jít s =M= na odbornou konzutaci. Trávím pak večer s tím, co nechce, abych mu na deníčku řikala jako tomu hmyzu a já mu zase nechci řikat tak, jak mu řiká =M=, a tak mu říkejme třeba Hajzlík.

"Bakalářku napíšu za čtyři dny!" chvástal se Hajzlík. To se mu to píše, žurnalistovi jednomu... To my, co musíme studovat megakvanta historické literatury a podporovat každý argument fakty, mu jen tiše závidíme a odkládáme konec studia o další rok.

Odborná konzultace se zvrhla v konzumaci všeho možného. Kluci se ládovali nakládaným hermelínem, já kultivovaně ukrajovala lžičkou kousky indiánka. Nevím... buď už toho hodně pamatoval, nebo už indiánci nejsou, co bývali.

Na poslední štaci v Sedmém nebi konzultace vyvrcholila debatou o oduševnělých slečnách a o micinkách.
Označení micinka se mi vpravdě zalíbilo.

Víte, kdo je micinka? To je prostě růžovka. A nemusí být nutně v růžovým. Je to prostě taková slečinka s vyšpuleným zadečkem a hezkejma prsíčkama.
A "oduševnělá"? To je prej ta, se kterou stojí za to i posnídat.
Nejlepší kombinace je tedy oduševnělá micinka.
Ale dámy, ruku na srdce, kolik takových znáte?

Vychází mi z toho tedy jeden závěr — když už nejsem micinkou, musím být aspoň oduševnělá!


s =M= už spolu několik dní nesnídáme. znamená to něco???