Nějak bylo, nějak bude

V carrefouru mě může občas šlak trefit.

RAJČATA ZA 35KČ, II.jakkost, Maroko

hlásá cedule a pod ní mě čeká smutný pohled. Nedozrálý plody, některý naměklý, některý plesnivý.
Achjo.
Volný rajčata už stejně ani nekupuju. I když vypadaj dobře, naoknec chutnaj jako bláto a je mi z nich blivno. Musela jsem přejít na cherry, ve kterých se ta lahodná rajčátková chuť dá přecijen objevit.
O paprikách, okurkách, pomerančích... radši ani nemluvim. Nakupovat tu ooce a zeleninu je o strach.

Podobně je to ale asi i se salámama. Stála jsem tuhle ve frontě a koukala na nevábně vyhlížející junior. Kupuju ho půsm k snídani. Dřív jsem kupovala gothaj. Ale vždycky byl zasmrádlej a uplně se mi hnusilo na něj šahat.
Pomalu na šla řada a já si v duchu připravovala, jak řeknu prodavačce, aby mi ten junior dala z toho sloupečku úplně vlevo nejblíž k ní, protože tam nebyl ani seschlej ani nazelenalej.
V tom přistoupila tělnatější dáma v červeném prodavaččím úboru a u těch sloupečků, jejichž vršky už byly nevábné, prostě vzala těch pár vrchních koleček a otočila je "dnem vzhůru", jestli mi rozumíte.
Prostě a jednoduše to zamaskovala a jede se dál.

Aaaaaachjo...