V rámci shánění dárků pro rodinu jsem se dostala až do obchůdku jménem Bankrot, kde, jak známo, je zboží poměrně nevalné kvality, ale příznivé ceny. Že jsem tam koupila zajímavý oční stíny, není důležité. Zásadní ale je, že jsem byla svědkem okrádání cizinců.
U pokladny přede mnou byla rodinka nějakejch hatmatiláků (čti: cizinců) a igelitku měli narvanou krámama.
"282 korun" nebo tak něco, hlásila prodavačka. Chlápek jí podal tisícovku a začal se hrabat v drobnejch, kterých měl plnou hrst.
"mužu?" dotázala se prodavačka a jala se přebírat mince.
"tak ten, twenty, sirty..." odpočítávala a vybírala chlapíkovi z dlaně desetikačky a dvacetikačky.
"fórty..." vzala z dlaně kovovou pajsku a rychle jí ukryla pod ostatníma mincema a pro sichr přikryla dlaní.
"sevnty, ejty... tů. ou kej" a začala házet peníze do kasy.
Začalo se to ve mně vařit. Přímo přede mnou zlotřilá ženština okrádá chudáka nic netušícího turistu. Mám na to upozornit?
ANO!!! Křičelo moje správňácké já. NE!!! Křičelo moje stydlivé a zakřiknuré já.
Shit... to je dilema... Pozorovala jsem prodavačku, jak pomalu uklízí mince a nadechovala se, že jí to dám sežrat.
"nou, nou... to je fifty!" zarazila se najednou a minci vrátila zpět majiteli, aby jí vyměnila za desetikáchli. Ulevilo se mi. Přece jenom to neni tak špatný. Jsem si jistá, že tu padinu vzala naschvál. Asi jí ale svědomí nedalo, nebo viděla, jak tam nervózně přešlapuju, a vše se v dobré obrátilo. Chlápek může mít ještě radost, na jak poctivý lidi u nás narazil.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec :)
