Nějak bylo, nějak bude

"Čtu jenom tebe, enimena a gotchu" řekl mi včera fandor.
No nevim, jestli je to poklona, nebo jestli bych se nad sebou měla zamyslet. Já přece nikdy nic nenapsala o rudohlavovi, ani netrávím svou přítelkyni pochybnou drogou (nojo... já vim, že to bylo obráceně). Můj život je veskrze nudný nebo přinejmenším strašně obyčejný.

Od pondělka držim dietu. Teda... vlastně to neni dieta. Jen jsem si řekla, že by možná místo diety stačilo upravit stravovací návyky. Nesnídat, naobědvat se snídaně kolem dvou hodin odpoledne a večeřet v devět večer asi opravdu není cesta ke křivkám plaché laňky.
Zatím jsem tedy jenom plachá. Do laňky ještě nějaké to kilo zbývá.

"doufám, že se poštěstí, až budu chlapec jako tyčka" povzdechl si fandor na milkshakem se šlehačkou. Na mysli měl úspěšné ulovení nějaké vymazlené micinky. On totiž taky drží od pondělka dietu. Vyprávěl nám, co má všechno zakázané, a pak se začal v půl jedenácté v noci shánět po polévce, nebo aspoň něčem od Arabů.

"počkejte v Drésdenu... dáme si kebab u Turků a..." a vyjmenoval, kam všude zajdem na jídlo, takže to spíš než výlet za kulturou vypadá na svátek obžerství.

Od dneška od večera jsem sama doma. Ani nevim, jesti mi to vadí. Jen mě štve, že se asi nevydržim koukat na Invazi, protože už při prvním dílu jsem se trochu bála. Vydržela jsem to jen proto, že jsem věděla, že =M= přijde. Dneska ale bude postýlka opuštěná a Šmudlik s Bobinkou mě před zrůdnou MBE neochrání :/.
Možná, že když si k tomu vezmu tabulku čokolády, bude se to dát vydržet!