Jeden by řek, že když už si s partnerem vzájemně vyholíte kde co a děláte i mnohem horší věci, je vztah skutečně hluboký. Já však nepřestávám žasnout, vedle koho to žiju. =M= mě udivuje dnes a denně.
Naposledy mě víc zarmoutil minulý týden. Já vim, že umim bejt dost otravná. Ale prostě jsem neměla období. Padala jsem do ošklivé depresivní melancholie a on, místo aby mě utěšil, mi jen vyčetl, že kňourám a že už ho seru.
Kurnik, kdyby mi hned řek, že se nemám ničeho bát, že nějak bude a že to zvládnem, ať se nestresuju, tak by mi to pomohlo! Místo toho jsem se dočkala jen okřikování :(.
A dneska ráno... v sedm vstanu do roboty, pak strávim půl dopoledne v Albertovi, abych donesla čerstvé a obzvláště vypečené houstičky k snídani. V půl jedenáctý najdu psy nadrženný jako koroptve a =M=a v posteli. Když na otázku "nechceš jít se mnou se psama" jen cosi zavrčel, vyvenčila jsem je sama. Po příchodu domů jsem se jen chtěla přitulit a třeba i usnout.
Řekl mi:
"Mady, ty mě tak sereš, že mě nenecháš vyspat... Probouzim se unavenej a celej den pak stojí za hovno."
Ano, i takovouhle mluvu koťátko ovládá.
Chvíli jsem přemejšlela, jestli mu mám něco odseknout, dát mu na zadek nebo se urazit, odejít do obýváku, bouchnout dveřma a tam začít řvát. Nakonec jsem jen odešla. Když mě on ráno nadrženě oblejzá, tak já jsem kolikrát ještě ráda. Ach jo...
Ale jinak se máme rádi. Jen je prostě nevrlej, když je nevyspalej. Po dvaceti letech manželství mu to ale dám sežrat. A za klobouk si to nestrčí!
