Nějak bylo, nějak bude

Jo... :)))
tuhle momentku chci zvěčnit už dlouho, ačkoli mi =M= řikal, že jsem zlá, když si dělám legraci ze svojeho bratra, a ačkoli se trochu bojim, že jí nedokážu zapsat tak, aby se i čtenář pobavil tak jako já pokaždý, když si na to vzpomenu.

Vlastně o nic nešlo. V období zatáčkovského hlídání maminčiny fauny jsme se takhle jednou sešli s bráchou v obýváku. Já koukala ne telku a on žral. Bratr totiž skutečně nejí. Žere. Funí, mlaská, říhá... je to dost nechutný.
Když ohryzával nějakou kost, kouknul dolu na blbídy (Peďkis a Tripod) a pronesl větu, kterou mě trochu zarazil.

"Co na mě tak mystifikujete, co?"

Hehééé

"Vašku to není jeho pravé jméno, ale řikáme mu tak podle Vaška — detektiva Colomba z Vytrhni velrybě stoličku, víš vůbec, co to slovo znamená?"
Odpověděl naprosto bez uzardění a ležérně -> "Ani ne. Někde sem ho slyšel a líbí se mi."

Nevysmívám se mu, to ne... Ale doteď mě děsně rozchechtá, když na =M=a občas zálibně hledím a on smrtelně vážně pronese "Nemystifikuj na mě!" :D


nojo... pointa se ztratila. Něco se nedá napsat. musí se to zažít!