Nějak bylo, nějak bude

Včera jsem poprvé zažila skvělý pocit z toho, že mi škola byla skutečně k něčemu užitečná.

"ježíš... no podívej se na to" ukazoval mi =M= článek v Respektu.
"to musim hned napsat adbarovi"

"tyjo... to je docela hustý" reagovala na to vycházející noviářská hvězdička.

"a co se ti vlastně nelíbí?" zeptala jsem se =M=a.
"no, koukni na to! přece nemůžou psát Bosňáci a bosňáčtí. Když slovo, od kterýho se ta pojmenování odvozujou končí na A..." a pan skoroučitel češtiny mi udělal několikaminutovou přednášku o tom, kterak se mají správně tvořit podobná slovíčka.
"hm..." v tom mě ale cosi osvítilo "jenže víš... ono Bosňan a Bosňák není uplně to samý. Ono se to nějak liší"

Zamyslela jsem se a kdesi v tmavých zákoutích archivu svého mozku jsem vylovila požadovanou informaci.

"Oni totiž Bosňani jsou jako všichni obyvatelé Bosny, kdežto Bosňáci jsou jen některý... nějaký muslimové nebo tak"

za pravdu mi dala i Wikipedie a jakýsi časopis Navýchod.

Ani nevím, odkud to přesně vím. Mám takové tušení, že nám to řikal nějaký poslanec nebo vyslanec, který měl co do činění právě s Balkánem, a měli jsem ho asi na dvě přednášky v rámsi České a československé zahraniční politiky. Ale na tom vlastně ani nesejde. Cítila jsem se v tu chvíli jako hvězda :).