"Dneska jsme spolu už třetím rokem!" oznámila jsem =M=ovi, když stál ráno nahatej před skříní. Ani nevim, co na tak zásadní novinu odpověděl. Jistě něco velice chytrého a vtipného, jako ostatně vždy.
Monika mi ráno tvrdila, že mě =M= určitě překvapí nějakým romantickým dárkem nebo nápadem. No, to bych ho nemohla znát, abych tomu nevěřila. Místo romantiky apod. mi řek, že se nechce ženit 20.8. 2008, že prej je to trapný datum, čimž mě docela naprd.
Ale večer jsme vyrazili na véču a dali jsme si jedno z našich nejoblíbenějších jídel — salátové mísy ve Westu. Já teda nevim, jestli jsou salátový... ale jsou výborný. Jsou tam nakládaný houbičky, lilková a ještě jedna pomazánka, sušený rajčata, nakládaný papriky, skvělý olivy, fazolky, plněný vinný listy, skvělej italskej salám, plátky parmazánu... no prostě je to naprosto boží jídlo, při kterým člověk zažívá extázi a nekončící food orgasmus!
Nejsme holt romantici, spíš jsme na to žrádlo. Pojistili jsme to ještě kafatama a zákuskama, ujišťovali jsme se nehynoucími city a pak jsme vyrazili domů. Tam jsme náš vztah upevnili nedokonalou ale skvělou výměnou genetických informací. Usli jsme v objetí a pomyslně vykročili do třetího roku našeho vztahu.
Týjo!
A zejtra prej dostanu dárek!!!
