Nějak bylo, nějak bude

Byla to vcelku rána za čistýho nebe.

"Tak se sejdem v půl jedenáctý na rohu u Výtoně u tý kubistický vilky"

Informace byly kusé, ale aspoň něco.

"Budu mít černou bundu, zelený nebo tak něco kalhoty a modronějakej batůžek"

Hm... vzala jsem do tescotašky pár drobtů pro labutě, ale už předem jsem tak nějak tušila, že ty touhle dobou dávno spěj.
Za pět půl jedenáctý na Palačáku mi to bylo jasný. Vidim ho! Vysokej vousatej intelektuál s brejličkama. Bunda, kalhoty i batoh sedí. No... reklamního kreativce bych si sice představovala jinak, ale budiž. Ale co teď? Mám se k němu vrhnout? Kua, co mám dělat? A proč mě přehlíží?

Do sedmnáctky jsme nastoupili společně.
Vůbec se na mě nekouká!!! No co... taky se na něj nbudu koukat. Ale nějakej signál by vyslat moh... Na Výtoni dělám, jako že vůbec vystoupit nechci. Ale nakonec jdu, žejo. Koneckonců jsme domluvený. Nenápadně házim okem kolem sebe.
Cože?
Ten týpek zůstal v tramvaji a strašně nenápadně se kouká úplně na druhou stranu, než jsem já.
Tramvaj odjíždí. Typan nevystoupil.

No dopr... Co je na mně tak hroznýho? To nemoh aspoň říct "Hele sorry, ale představoval jsem si to/tě jinak? Parchant...

Noco...
Jen tak pro formu se loudám na roh tý vilky. Koukám přes řeku a přemejšlim, jestli budu mít odvahu přejít železniční most a dojít po pláži a po nábřeží domů pěšky. Shit! Příště prdim na všechny internetový srazy. Stejně je to vždycky naprd!

Márja... to bude trapas... U tý vilky někdo postává. Jsem tam chtěla chvilku počkat, kdyby si to to trdlo rozmyslelo :/.
Ten někdo se ke mně docela hrne. Panebože! Pak napřahuje ruku a řiká "L, těší mě" a usmívá se. "Petra" potřesu si s nim a pomalu mi dochází, že to trdlo z tramvaje mělo nejspíš rande s někým uplně jiným :).