Nějak bylo, nějak bude

možná, že nakonec skutečně začneme s =M= budovat společné koníčky. A možná, že těmi společnými koníčky bude i něco jiného, než vysedávání po kavárnách a utrácení peněz za požitky z jídla. Dneska jsme k tomu zdárně učinili první krok. Dneska jsme totiž byli na squashi!

Ani nevim, jestli nám to šlo. Ale =M= si vyzkoušel i jednu další disciplínu, kterou by mě nenapadlo, že bude zrovna tam provozovat, a sice — lezení po žebříku.
Divíte se? No já se taky divila, když se nám dokonce dvakrát podařilo odpálit míček tak šikovně, že se zachytil v síti oddělující od sebe dva kurty. =M= srdnatě stoupal po žebříku, já ho držela (ten žebřík) a přihlížející rotopedisti nestačili valit oči. Prosti zážitků tedy skutečně nejsme.

Mám pocit, že ho to i opravdu bavilo, protože jen jsme dorazili domů, zased k počítači a hledal, kde by si koupil boty s bílou podrážkou, který měl půjčený. Jo... a máme objednanou další hodinu opět za týden. Juchů!

A aby toho nebylo dost, uzuzal mě na plavání. A tak vyrážíme hned zátra ráno, než si to kdokoli z nás rozmyslí. Vyzkoušela jsem si už plavky, je to děs, ale co se dá dělat. Na nedokonalostech se prostě musí začít pracovat a co je lepší, než plavání, že, přirozený pohyb bez kloubní zátěže a kdesi cosi.

Tak držte =M=ovi palce, ať se neutopí.