Nějak bylo, nějak bude

"...abysme tam tak na devátou byli," domlouvali jsme se v pátek večer s =M= na naší plavací premiéře.

V deset jsme vstali, v jedenáct se nasnídali, ve dvanáct vyrazili a v jednu se ráchali ve vlnkách.

Vlnky rozvlňovali:
blondýna s drdolem a sexy plavkama, pán s brejlema a brilantním kraulem, dvě puberťačky, co tam nebyly poprvý, péťa s rukávkama, péťova babička.

Když pani u pokladny řikala, že tam opravdu není plno, slovem si nevymýšlela.

My se s =M= plácali u břehu.

"Polož se na vodu."
"Jak jako? Blázníš?"
"Prostě se polož, já tě budu držet."
"Nateče mi do uší"

Argument, že mu nateče do uší, do nosu, do pusy a já nevim kam ještě, jsem slyšela nesčetněkrát. Vysvětlete mu sakra, že mu NIKAM nenateče!

Otázku "nadnáší tě to?" naopak nesčetněkrát slyšel =M=. Vysvětlete mi sakra, jak je možná, že ho to nenadnáší?

No... byla jsem naivní. Když jsme tam šli, měla jsem obavu, co mu budu dlouze vysvětlovat. Položí se na vodu, zepředu, zezadu, udělá pár temp a už si to budem svištit z jednoho konce bazénu na druhej. Takhle to teda opravdu nebylo. Bude to kapku na delší lokte, ale my to zvládnem.

Druhá lekce:
hned zítra!