Nějak bylo, nějak bude

Asi tak před měsícem jsem koupila lístky do divadla. Bylo to v rámci řešení naší malé krize. Nikam nechodíme! Jsme pořád doma! Už mě to ubíjí! Nebo něco takovýho tehdy =M= vykřikoval. I rozbila jsem prasátko a za tehdy své vskutku jediné peníze jsem koupila dva lístky na finskou komedii Mobile Horror.

Ve středu jsme tam konečně byli.

Víte, co je dost blbý na divadle? Že si dneska třeba řeknete šel bych do divadla, ale dostanete se tam nejdřív za pár tejdnů. Lístky jsou neustále vyprodaný, nebo vyprodaný nejsou, ale zase jde o představení, který vás příliš nenadchne, a tak ani lístky nekupujete. Chápete...

O Mobile Hororru =M= mluvil už pár dní předtím, takže to byla tak trochu sázka na jistotu, nicméně ve středu... Byla jsem trochu unavená, v troubě se mi nějak nechtěla dopíct bábovka (peču je teď obden, protože jsem si konečněk oupila bábovkovou formu) a zrovna mi nějak šlo čtení odborné státnicové literatury. =M= trávil celej den na školení, ze kterýho přišel vyždímanej jako citron. Středa byla prostě ideální dnem na divadelní večer.

A jaký že to bylo? No... lístky byly po osmdesáti korunách, jelikož jsem student, takže to stálo jako kino v zatáčce, takže to bylo dost levné. Což je první plus. Jinak mi ale vadilo, že židle ve studiu Švandova divadla jsou dost nepohodlné a už půlhodince mě zadek bolel více než málo. No, pak mi taky přišlo, že některý dialogy jsou dost zdlouhavý. Hlavní představitelka mi dost pila krev, ale to bylo tou rolí. Bylo to dobré, ale kdyby to bylo o půl hodiny kratší, bylo by to mnohem lepší. Ale =M=ovi se to líbilo a to je hlavní :). A mně vlastně taky. Byl tam ten herec z eRPéček a pobíhal nahej po scéně. Dokonce jsem zahlídla i jeho pohlavní chlupy.