Peču už dlouho a poměrně úspěšně. To ovšem nic neznamená. Důkazem toho budiž to, co se mi podařilo stvořit včera...
Miluju perník. Doma děláme výbornej, ale já jsem zapomněla recept. CHtěla jsem zavolat mámě, ale nejdřív bylo mc brzo, pak moc pozdě, a tak jsem se rozhodla pro obvyklou cestu. Našla jsem si tam perník, který se mi zdál zajímavý a pustila se do něj.
Těsto chutnalo báječně. Upečený výsledek vypadal taky tak.
Polila jsem to čokoládou a těšila se, až to vychladne.
Zarazilo mě, že je to dost nízký. Ale co... Ochutnala jsem a zarazilo mě, že je to dole nedopečený. Kurva! Bohužel jsem to zjistila až po polití čokoládou, takže dopejkání nemyslitelný.
Napadla mě spásná myšlenka, která až tak spásná nebyla, což se ovšem ukázalo až později.
Hodila jsem plech na plotýnky a zapla. Prostě se to upeče zespoda, no! A prosím ostřílené hospodyňky, aby se mi nesmály a aby se nechytaly za hlavu.
Díky.
Jak to dopadlo?
Buchta už není nedopečená. Zato je připálená.
A sražená.
Taky je děsně sladká.
Ortel zní:
do koše.
Inu, stane se...
