Nějak bylo, nějak bude

Tomu navoněnýmu, načančanýmu a předražeýmu podniku na Újezdě řikáme teploušskej bar. Když si chtěl v pátek =M= odčinit to, že se celej tejden vrací domů po desáté večerní, vzal mě právě tam. Laté XL, lednice plná dortíků, skoro prázdno — bezva!

Sedli jsme si k velkýmu stolu, kde byla rezervačka. Ani mě to nepřekvapilo. Už jsem si zvykla, že každej druhej podnik, si dává na stůl rezervaci jen tak pro formu, aby to vypadalo, že tam všichni chtěj. Servírka nás taky nevyhazovala, tak co.

"Nepřišlo ti divný, že si sedáme k rezervovanýmu stolu?" zeptal se mě =M= potutelně.
"Ne... tys to rezervoval? :-o" no to by byla bomba! To by znamenalo, že jednou (nejspíš poprvý) pro mě něco naplánoval! Překvapení! Tyjo!
"Neee."
Aha :(.

To ale nebyl konec divností ten večer.

"Tyjo, koukej tam na toho dědulu... dobrej, co? Že mu neni blbý vyrazit do takovýho mladýho podniku a jen tak si tu posedává." myslela jsem si, že tam ten chlápek někde bydlí a sem chodí prostě proto, že to má blízko a že je tu skoro furt prázdno.
"Já bych spíš řek, že je na lovu." zhodnotil to =M=, "a nejspíš už ulovil."
"Fakt, jo?" nakoukla jsem pořádně ke stolku, kde s nim seděl mladej chlapeček s velkým výstřihem.
"Hele, to je kluk, nebo holka?" natahovala jsem oči přes půl lokálu, brejle jsem měla doma v pouzdře.
"Řek bych, že to bude kluk."
Tyjo! Nefalšovanej teplej lovec! Fíha!

Začala jsem se víc rozhlížet. U vchodu kupa mladejch kluků, asi Italové. Pak přišli nějaký Němci. Hlučný. To už je snad národní charakteristika. Tak co, chlapci? Vyrazili jste oslňovat český holky?
Dorazili dva asi Angličani. Docela kusy.

"To je zajímavý, že se sem stahujou samý chlapi, co?" prohodila jsem k =M=ovi.
"To je teploušskej bar, Madlenko." usmál se na mě.

Co? To jako... pro homosexuály? Ty vado! A já myslela, že se tomu jen tak řiká! Že je to prostě jen tak navoněný! A ono je to navoněný schválně... Žjova!

Rozhlídla jsem se kolem sebe. Jeden chlap vedle druhýho. Na chvíli přišly dvě holky, ale asi hned pochopily situaci a odešly. Nás obsluhovala servírka a ten pár, co přišel po nás a podezřele rychle platil, taky. Ale ty chlápky obsluhoval ten klučina s nagelovaným hárem, co se při objednávce klonil hluboce dopředu, až mohl vedlejší stůl okukovat vykukující lem jeho boxerek s nápisem Calvin Klein.
Zase další rozšíření mých obzorů!

Ale víte, co je na tom nejsmutnější?

"A to jsou jako všichni ty chlapi teplý?" zeptala jsem se =M=a zklamaně.
"No jasně," usmál se, "a koukej, jak po nás pokukujou. Určitě doufaj, že jsi jenom moje sestra!"
"A ten v tý fialový košili taky?"
"Taky."

Ženský! Než jsme odešli, docela se to tam zaplnilo. Jeden pěknej chlap vedle druhýho. Snad všichni by stáli za hřích.
No neni to nespravedlnost??