Nějak bylo, nějak bude

Aby to nevypadalo, že si jenom stěžuju, začnu pozitivně.

Bakalářka dopsaná, už jenom doladit poznámky, aby byly všude stejným způsobem, kurzíva tam, kde má bejt, tečky za každým slovem atp.
V Tescu na Smícháči předělávaj komplet prodejnu a v rámci předělávky zahájili prodej salátů "ze zaručeně čerstvých surovin". Koupila jsem si salát ala krab s jogurtem a byl fakt dobrej.
Smetana se v nejmenším nepozastavoval nad tím, že chci podepsat teze a ještě se mě zeptal, jaký tam chci hodit datum.


No a teď to horší...

Můj vedoucí práce dneska nebyl ve škole, ačkoli psal, že tam bude od půl jedný do půl čtvrtý. Nevim tim pádem co si myslí o mojí práci, takže chtě nechtě, prostě to skutečně budu muset vázat až v pondělí — kua. A to můžu ještě doufat, že si do tý doby přečte můj mail. Dělá zejtra dizertační zkoušku, což ho teda v mnohém omlouvá. Navíc — jasněže jsem si tohle měla vyjednat už dávno — ten podpis hlavně. No, ale znamená to opět další komplikace.
V Tescu na Smícháči předělávaj komplet prodejnu a v rámci předělávky je tam totální chaos. Lidi pobíhaj sem tam, nemůžou nic najít, mě nevyjímaje. Neměli obyč kameninový květináče, abych mohla zasadit náš bamus-dracenu a přesadit lopatkovec. Kua. Navíc jsem se tam táhla s těžkou taškou, což mi na náladě nepřidalo a těch lidí tam... panebože!!!
Jo... a ten salát sice nebyl špatnej, ale jestli vůbec viděl jogurt, to silně pochybuju. Bylo tam majonézy až hanba!


Ale jinak jsem se dneska překonávala. Zaklepala jsem na milion dveří a mluvila se dvěma milionama lidí, s některejma i několikrát. Měla jsem stokrát chuť to vzdát, ale dokázala jsem to. Zařídila jsem, co šlo.
Teď jen doufat v trochu štěstí.