Jeli jsme tuhle s =M= tramvají, když tu na Národním divadle vystpoval pán. A tim myslim na Národním divadle — skutečně u Národního divadla, ne u Hollaru.
No a po tom pánovi zbyla na sedačce knížka.
"Haló, pane, haló, nezapomněl jste si tu knížku?" volala jsem za ním. Ale prej že ne, prej že už tam byla.
"Dobrý" v posteli... Znělo to zajímavě, a tak jsem se rozhodla, že si knížku vezmu. Po dvou dnech už mám přečteno dvěstě stránek :D.
"Mohla bys z ní udělat putovní," řikal =M=. Prej že až jí přečtu, mohla bych jí zase pohodit v tramvaji.
A to přesně udělám! Přečtu si jí a nasmolim nějakej lístek o tom, že je to nalezená tramvajová knížka a že slouží pro ukrácení dlouhé chvíle. Může si jí vzít, kdo chce, ale bylo by moc hezké, kdyby jí po přečtení zase vrátil na místo.
Heh... a taky bych tam mohla dát adresu blogu, ať každej, kdo jí najde, zkusí nahlásit, kde jí našel a kdy a kdy a kam jí vrátil!
malý socioprůzkum...
