Nějak bylo, nějak bude

že dělám přijímačky na ES. Bylo to v učebně nějaký moc hezký univerzity (Karlovka to teda nebyla, ani jiná česká, byl to nádhernej kampus, kde měli místo bufetu bar s rychlým zdravým občerstvením jehož součástí byla i malá prodejna vybraných druhů sýrů!).
Přišla jsem pozdě a vysmátá, protože jsem věděla, že tam vlastně ani nechci jít. Na zkoušky dohlížela naše němčinářka, která byla hubenější než kdy jindy a měla divně obarvený vlasy.
Požádala jsem jí o zadání eseje, která je taky součástí přijímaček. Dala mi do ruky tři tenký knížky poezie a řekla, že je mám rozebrat v jazyce podle národnosti autora.
Smála jsem se, protože tam byl nějakej Španěl. "Ale já španělsky neumim," ona řekla, že to nevadí, mám psát v češtině, že se to aspoň bude líp opravovat.
Rozbor podle většiny píšících studentů znamenal napsání pár řádků textu a němčinářka mi to potvrdila. Prej max. 5 řádků. Začala jsem se smát, že to snad nemyslej vážně, co je to za eseje?
Pak jsem dostala test a ptali se tam na naprostý blbosti. Škrtala jsem jednu odpověď za druhou a usmívala se, zatímco ostatní drželi hlavu v dlaních a netušili.
Pak přišla nějaká ženština, kterou neznám, že prej její skupina už skončila. A němčinářka si na mě stěžovala, že jsem nějak podezřele v pohodě a to jsem navíc přišla pozdě a eseje píšu v češtině. Kroutily tam nademnou hlavou a já jsem se usmála a řekla, že je přeci snad lepší, když to beru s nadhledem a ne tak osudově. Že se nezbláznim, když mě nevezmou. A že jsem stejně nebyla na ústním kole (v tom snu bylo ústní před písemkama).
Pak jsem vstala, odevzdala jim to a šla si koupit sýry do školního baru a cestou jsem narazila na knihovnu se studovnou, kde bylyregála tak vysoký, že k nim lidi lezli po žebříkách. Uprostřed velký transferový haly přes kterou se chodilo do knihovny, šaten a baru, bylo v dlažbě (byla to normální chodníková dlažba — ty malý kamenný kostky) velký kruhový cosi s průměrem tak dva metry, co mi připomínalo nějakej keltskej symbol.

Tak co to znamená? Sny ukazujou většinou přesnej opak skutečnosti. Takže v naší škole nikdy nebude sýrovej butik ani obří knihovna a já na státnicích nebudu tušit co po mně chtěj a budu jako uzlíček nervů? :)