Nějak bylo, nějak bude

Modlila jsem se, aby se mi zdálo, jaký si vytáhnu otázky, a zatim to byl Strašnej Sen o tom, kterak se mi narodilo dítě, aniž bych tušila, že jsem těhotná, nemám k němu vztah, neumim a nechci ho kojit a do toho mě pronásledujou dva feťáci, který u mě viděli hrst drobnejch.
Děs, fakt že jo. Celou první půlku snu jsem šla nakupovat do Delvity, abych tomu dítěti něco koupila. Chtěla jsem se jít probírat dětskejma věcma, protože jsem doufala, že mě zachvátí miminkovský nadšení, a místo toho se mi všechny zdály příšerně nevkusný a odmítala jsem to pořídit vlastnímu dítěti. Celou druhou půlku mě pak honily ty individua, kterejm jsem vysvětlovala, že mám doma dvoudenní dítě.
Pravdou je, že v tom snu jezdily tramvaje. Jenže já si za boha nemůžu vzpomenout na čísla!!! Řekla bych 5, 6, 9, 14, 22... ale to už je trochu moc na státnicový otázky, ne? Notabene ot. 22 ani nemáme...

No.
Včera v noci jsem opět propadala zoufalství, bylo mi z toho zle a slzy na okrajíčku. =M= slíbil, že půjde na státnice se mnou. Aspoň nějaká úleva. Chtěla jsem ho o to poprosit, ale neměla jsem odvahu.
TeĎ už vidim, že si ani nestihnu všechno zopakovat, protože nemám zopakováno ještě 13+12 otázek a důkladné zopakování trvá tak hodinu. A to nepočítám aktuality...

Musím si pořád opakovat, že co se dá dělat, už je to jedno, nějak to dopadne. Hlavně žádnej stres, stejně už tim nic nepořešim. Ale moje stavy, kdy si chvíli myslim, že je to totálně v prdeli, a chvíli, že to přece vyjít MUSÍ, se střídaj s takovou rychlostí, že si připadám zralá pro blázinec.

Řikám si — no co, co se může stát horšího, než že půjdu v září znova? A pak to začne hlodat — co když to neudělám ani v září? Učila jsem se dost, zvládnu se učit do září ještě víc? Navíc od července začíná práce...
A hlavně — co těch spousta lidí, co si pořád myslej, že "ty to přece zvládneš, jsi šikovná holka"? A co ty, co si naopak myslej, že jsem totální hovado a já jim to teď jenom potvrdim?

Ser na lidi, ozývá se ve mně pokaždý.
Ale já nechci bejt TA, co to nezvládla. Příští rok se budou studenti utěšovat — "hele, buď v klidu, loni to nezvládnul jenom jeden člověk" a ten jeden mám bejt já?
Andělíčku, můj strážníčku... kua! Zařiďte to tam nahoře nějak, aby se mě ta komise komisovatá ptala jen na to, co vim!!!!!