Nějak bylo, nějak bude

se mi zdálo, že mám dítě...
To už není normální. Poslední dobou se mi to zdá strašně často. Buď to znamená, že dítě skutečně přijde, nebo... to znamená něco jinýho.
Odborníci na sny, není to třeba nová příležitost v životě? Štěstí? Peníze?

Tentokrát jsem to dítě dokonce ani neměla s =M=. Poprosila mě kamarádka, abych se jí stala náhradní matkou...
Ten sen měl mnoho rovin a těžko se držet jedné. Furt do děje vstupovaly nové a nové okolnosti a co platilo před chvílí, už najednou bylo úplně jinak.
No ale v zásadě jsem porodila dítě a byla jsem z toho strašně překvapená. Stejně jako v posledním snu, ve kterém mě pronásledovali feťáci, ani v tomhle snu jsem to totálně nečekala a neměla jsem pro dítě nic připraveného. Protože se narodilo předčasně, muselo ještě do inkubátoru a místo zavinovačky a dětských hadříků jsem ho obalila naší velkou červenou osuškou a bylo mi trochu stydno.
Z narozen mimina jsem byla velmi překvapená a chvíli i zhnusená, ale jak jsem ho viděla, začala jsem se rozplývat a prosila sestry, jestli bych si ho mohla pochovat.
Pak jsem volala mámě, aby přinesla nějakou starou zavinovačku a dětské oblečení, abysme to nebožátko zabalili do něčeho důstojnějšího, než je červenobílý ručník.

A pak vstoupili do děje pravý rodiče. Otec dítětě vypadal jako Joseph Fiennes (nebo jak se to píše) a byl boží. Byl to herec a natáčel pohádku na pražským hradě, kterej kvůli tomu přemalovali veselejšíma barvama. Máma byla ěnjaká blondýna, kterou jsem v životě neviděla, ale byla to kamarádka. Joseph Fiennes mi neustále děkoval za to krásný dítě (byla to holčička) a kamarádka se ptala, kdy jim jí dám. Když mi došlo, že se jí budu muset vzdát, rozbrečela jsem se a ptala se, jestli si jí můžu nechat ještě jednu noc. Kamarádka řekla, že ne, že by to potom bylo jenom horší. Což jsem uznala a dítě jí předala.
Ještě za bdělého stavu jsem pak řešilo, jak miminko dostat zpátky.

Achjo...
Doufám, že to znamená nějakou pozitivní životní změnu!!!