Nějak bylo, nějak bude

Já se na to víteco...

Prvě jsem dopisovala článek, když v tom se mi to jaksi překleplo (samo, samozřejmě), a článek vítekde...


Tak znovu, lépe, stručněji.



Lidi se zbláznili. Zatáčkovskej finančák začíná pracovat už před 8.00 a zásilková služba taky tak. Nejspíš se spolu smluvily a ještě před touhle nekřesťanskou hodinou mi oba zavolaly.

Už ráno napovídalo, že dnešní den bude hektický. A taky že jo. V deset jsem vstala a už jsem se nezastavila. Se psama, poslat vojáky, do města (čti na Anděl), domů pro kufr, čekat na řemeslníka, znovu do města a nakoupit a pak nóbl véča.

A teď popořadě.


Máme novej kufr. Megakufr. 120l objem + 20% po rozepnutí nějakýho zipu. Kdybych se hodně snažila, mohla bych v něm propašovat =M=a. Škoda, že už máme koupený letenky. Mohli jsme ušetřit, kdyby se =M= trochu uskromnil a přetrpěl tu chvilku z Ruzyně do Barcelony v zavazadlovým prostoru.

Řemeslník se mě snažil přemluvit, že nemáme bouchlej bojler, ale že sousedovi tekla pračka málo ale úporně tak dlouho, až se to prokapalo k nám. Vzpomněla jsem si na ty vodopády, co nám tekly ze stropu.
"Kdybyste viděl ty litry vody, co se lily ze stropu, tak by vás tohle ani nenapadlo..."
Přijde zejtra v 8.00 (!!!) s partou zedníků, zlikviduje náš sníženej strop a vymění bojler. To bude bordelu... A =M= samozřejmě školí, takže kdo tu s nima bude celej den trčet? Hádejte. Jednou stačí.

Když jsem se vracela před osmou z nákupů, s potěšením jsem koukla z ulice do našich oken, kde se svítilo. =M= už je doma. Bezva. Měl totiž nakázáno se nikde neocmrndávat, aby mi pomohl vyklidit koupelnu a předsíň.
Asi si dokážete představit, co mnou projelo, když jsem odemykala dveře (zemčené na dva západy) a na dveřích od ložnice pak četla
Šel jsem s Jurajem na večeři, až dorazíš, volej
Já se picnu...
Jen euforie ze zakoupení tří trik a jednoho svetru způsobila, že jsem volala s ledovým klidem.
A jen =M=ova nabídka, ať jdu na večeři taky, způsobila, že jsem se vykašlala na koupelnu, na erpéčka i na žehlení a souhlasila.

A jen boží prozřetelnost (o tom božím zásahu budu muset taky ještě napsat. To byste totiž nevěřili, co se mi teď v poslední době děje...) způsobila, že jsem se rozhodla ještě převlíknout, protože tam, kam jsme šli, by mě asi v mojem paramilitárním triku a oblíbenejch sešmajdanejch keckách ani nepustili.

Ale o tom zase někdy příště, milé děti.
A koukejte mě v komentářích pochválit, že jste rády, že jsem napsala tak dlouhý zápisek :D.