Nějak bylo, nějak bude

Znáte tu hlášku? Z Pretty Woman přece :).
Je to docela užitečnej film.


Když jsem včera stanula před =M=ovým vzkazem na dveřích do ložnice, nevzmohla jsem se na víc, než na oči vsloup. Achjo... jak dkybych mluvila do dubu či co.
A volala jsem. Jak mílius, nutno podotknout.

"My jsme na lávce u Karlova mostu, tak jestli to zvládneš..."
"To nenajdu!"
"Tak my pro tebe přijedem."

Kurňa... na lávce? To jako na Novotného lávce v tom nóbl podniku?
Byla jsem opocená z nákupu, měla jsem na sobě tričko z tesca za 100kč a sešmajdaný kecky. To by asi neprošlo. A tak jsem kmitala. Ošplouchala jsem se v ledový !!! vodě, nacákala na sebe nějakou voňavku, hodila na sebe první slušný oblečení, co mi padlo pod ruku. Ani jsem se nestihla přemalovat, když volal =M=, že už jsou pod domem.
Tak hurá do víru noci...


V restauraci Mlýnec mají měkké vzorované koberce, usmívající se máslovou obsluhu a látkové ubrousky. Celé to honosné prostředí mě celou dobu nutilo sedět rovně s nohama těsně u sebe, rukama cudně sepjatýma a lokty jasně mimo stůl. To ale není na škodu.
Usadili nás u stolu naproti life jazz produkci a dali nám do rukou jídelní lístky. Jídla tam začínaly na cenách, které jsem ochotná dát za večeři pro dva včetně dezertu, a tak se mi ulevilo, když Juraj — náš hostitel — navrhl, abysme si dali všichni degustační menu. Fajn. Břímě rozhodování je sňato, díkybohu az to.

Jídlo netřeba popisovat. Všechno až na telecí ministeak s rizotem bylo výborné, koečně jsem pochopila, že nahřáté talíře mají něco do sebe, a taky jsem poznala, že nejen víno z ledových hroznů je dost dobré na to, abych ho mohla pít. Dobrý je taky sauvignon blanc výběr ze suchých bobulí odkudsi z Rakouska, jehož cenu si ani netroufám odhadnout.
Šneky jsme naštěstí nejedli. Ale i tak mi bylo konečně k něčemu, že Pretty Woman je mým oblíbeným filmem a znám ho skoro nazpaměť. Hodný pán majitel hotelu vysvětloval Julii Roberts, jakže se to vlastně zachází s tou miliardou příborů, co obléhají talíř.
"když nevíte, tak počítejte hroty." Tak to jse mnevyužila. Ale taky jí řekl, že se příbory berou prostě od kraje.
A te'd jak nad tím přemýšlím... nebyl to jiný film? No, každopádně je to rada užitečná. Akorát jsem nevěděla, kdy přijdou na řadu ty, co jsou nad talířem.
Byly na dezert.

Dobře jsme si popovídali, dobře jsme se najedli a, jak řekl Juraj, na celém degustačním menu je nejlepší to, že toho člověk hodně ochutná, zasytí se, ale nepřežere. To je fakt. I když toho mořského vlka s cizokrajnými fazolemi mohlo být klidně víc.

Na celé restauraci je ale nejlepší to, že se tam neplatí. Na konci stačí účtenku velkoryse podepsat a juchajdá. Přemýšlela jsem nad tím konceptem nějakou dobu a mylím, že jsem an to přišla. Ten podnik se totiž dívá do budoucna. Majiteli je jasné, že z lidí, kteří si troufnou sem zajít, jednoho dne dozajista něco bude. A až se tak stane, přijde majitelova chvíle a podepsané účtenky prodá coby autogramy za tučné peníze. No není to prozíravý koncept?

Když jsem doma koukla, kolik to vlastně stálo, tak musím říct, že je to asi prozíravé až za roh, protože cena byla omračující, ba přímo zdrcující. To je taky z Pretty Woman :D.


Takže asi tak.
Onehdá se mě bibi ptala, jestli už jsem byla v nějakém skutečně luxusním podniku. Tak bibi, byla, právě včera, a musim říct, že to fakt stojí za to. Myslim, že podruhý už se tam nedostanu. Leda, že by šel =M= do sebe a chtěl mě požádat o ruku na skutečně romantickém místě (to vyžaduje teplé letní počasí, aby se dalo sedět na terase).

jakákoli návodnost posledního sdělení je čistě náhodná, muhehe

Eto vsjo.