Nějak bylo, nějak bude

Ta bradavice, co Pedince roste na víčku u slepého očička, a co nevim, jestli jsem o ní už psala, tak ta bradavice neni bradavice ale nádor slzné žlázy. :(
Snad nezhoubný. Na to jsem se neptala, ale stejně by mi to doktor asi říct neuměl.

Nedá se s tim ale nic dělat. Zdravýmu psovi by jí vyřízli. Pedince už je přes 14 let a ten její pitomej Cushingův syndrom to taky komplikuje. Uspat už si jí prostě netroufaj. A já bych jí ani nedala. Už by se nemusela probudit. Doktor řikal, že přijít o psa kvůli tomuhle je blbost a že to prostě necháme bejt. Do oka se dostal zánět, takže jsme dostali mastičku a kapky.

Ptala jsem se, co když to bude dál růst? Teď to totiž snad zdvojnásobilo objem přes víkend. Pokrčil ramenama. Když to jinak nepůjde a neúnosně by jí to stěžovalo kvalitu života (čti, kdyby to narostlo tak, že by nemohla dovřít oko a vysychala by oční bulva), tak by se muselo přistoupit k operaci. Dala by se jí ta sedace, co se jenom nějak lehce napíchne a další injekce jí po zákroku vyruší. A doufalo by se, že to zvládne.

Taky mě uklidňoval, že se ten nádor někdy sám zatáhne, že prostě uvidíme a zatim ať kapem a mažem. No tak jsme kápli a mázli a doufáme :(.


U těch starejch psů už se prej holt ty komplikace kupěj. Nedá se s tim nic dělat.
Však já vim. Jenže jí mám kua už od desíti let :(. Je to moje hvězdička.