Nějak bylo, nějak bude

Ani po dvou měsících v práci ještě nezvládám obědové pauzy. Buď je dělám moc brzo, nebo moc pozdě, pak jsem na obědě buď příliš krátce, nebo příliš dlouho — a to teda většinou.
Chodím převážně s kolegama, tu a tam s =M=em a výjimečně sama.

Výjimečně sama jsem šla i dneska, protože =M= byl někde na schůzi, jedna kolegyně si přinesla cosi s sebou, druhá je nemocná, třetí má dovolenou a další řešila děsně dlouho cosi s šéfgrafičkou, takže mi ve tři už prostě vytekly nervy a šla jsem hladová a sama.

Oproti původnímu rannímu plánu jsem místo k Arabům šla do Korunky. K Arabům chci totiž vzít kolegyni a doufám, že am půjdem zejtra. A tak ted Korunka. Těšila jsem se na polívku, dala jsem si čočkovou a vybírala druhé jídlo...
No a tím to zalo. Korunka je prostě upgradovanej fastfood z roku raz dva, čiliže bufet na stojáka. Nelze tam tedy očekávat jídla typu steaku s bluecheese omáčkou, masový špíz a už vůbec ne salát (jako hlavní jídlo). Na první pohled mě zaujala smažená brokolice s bramborama a tatarkou, ale pak jsem se napomenula, že se už třetí týden pokouším držet dietu a dotázala se, co že jsou to zač ty řecké těstoviny.

Kuchařka-výdejnice zřejmě nezvykl tak intimní komunikace se zákazníky byla mírně zaskočena: "No... těstoviny. Maso, olivy, žampiony..."
Zní to dobře, ne? Inu dala jsem si je. Polívka s těstovinami mě vyšly dohromady na 72 Kč, což je to jediné, co mě dosud hřeje.

Ale abych nekřivdila. Polívka byla fakt dobrá. Poctivá čočkovka, na kterou už jsem měla nějaký ten den chuť. Ovšem těstoviny... Tak ty měly do Řecka asi tak daleko jako já do zuřivé reportérky. Byly děsně mastné, původ masa, co v nich bylo, si ani netroufám odhadovat. Jediné, co chválím, byly žampiony, protože ty nebyly konzervované, což bych tedy u podniku typu Korunka nečekala.

Holt jsem je nedojedla. Ale podniku to nevyítám. Guláš tam mají zajisté jedinečný a míním to vyzkoušet hned při další příležitosti, protože objednávka "guláš a bramboráčky", která ke mně dolehla, zatímco jsem se prala s mastnými řeckými těstovinovými mušlemi, mi žene sliny do úst ještě teď.

Polívkou zaplácnutá a těstovinami přemaštěná jsem dostala šílenou žízeň. Navíc mi po těstovnách zůstala v puse podivná pachuť, kterou jsem chtěla zažehnat chlebíčkem. A tehdy přišel na řadu přehmat druhý.
Nechtělo se mi jít do lahůdkářství u náměstí 14. října, a tak jsem zašla do cukrárny na Arbesáku. Nic proti ní! Ale posledně tam měli chlebíky a dnska ne. Byla jsem tím tak zaskočená, že jsem si koupila kokosovou roládu za 19 Kč, a ačkoli jsem se odhodlávala nabídnout ji kolegům, bezostyšně sem jí spořádala k hrnku rozpustné kávy s polotučným mlékem.

Tak vám nevim. Mám pocit, že můj další první dietní den je tím pádem opět v čudu. Navíc nic moc pochtnání (řecké těstoviny totiž spolehlivě přebíjejí jakékoli jiné pozitivní chuťové zážitky dnešního dne). Ještěže mám doma ještě tu skvělou sobotní omáčku na lasagne. Uvařim si k tomu špagety a celá dieta ať mi vleze na záda.


A ponaučení?
Oběd musí člověk vybírat s rozvahou a bezespěchu!