Nějak bylo, nějak bude

Říkám Kocourkovi poslední dobou, že mi v našem vztahu chybí romantika. Kocourek zavile tvrdí, že o tom, co mu říkám, neuvažuje, ale asi to nebude až taková pravda. Dnesk mi totiž řekl: "Ale já jsem romantik! Ale svým způsobem!"

Ptala jsem se ho, co to znamená.
"No... chodim ti naproti do práce!" vyhrkl, "když si o to řekneš... Za kolik je to kocourků?"
"To je za půl kocourka. Ale abys moh bejt uznanej romantikem, potřebuješ aspoň deset kocourků!"
"Hm...," zamyslel se, "chodíme sepolu na večeře!"
"No... se nažrat... to neni moc romantický."
"Ale občas nám k tomu přinesou svíčku! Jako třeba dneska..." nechtěl se vzdát.
"Proboha! Ale to bylo fondue!"

Tak to vidíte. Kytku jsem si včera koupila sama. Kocourek je totiž praktik. "Proč bych ti kupoval kytku, když nevim, kdy na ní máš náladu? A stejně... ty si jí umíš koupit nejlíp."
"A chodíme spolu na procházky!" dodal po další chvíli uvažování.
"Jo... aby se nám psi nepochcali doma."
"A navíc ti furt řikám, že jsi krásná!" a zatahal mě za špek na břichu.

Romantika jak stehno!
Ale stejně ho člověk nemůže nemít rád. A já ho ráda mám. Kocourka jednoho...

Ale ten číšník se mi stejně líbí! A jo a jo a jo!