Nějak bylo, nějak bude

jane :)
menuju se jane :) celým ménem jane doe. rodiče byli při mojem narození natolik rozjařeni, že mi dali méno podle nějakýho románu. sem vymodlené dítě.

nenávidim práci. a to práci všeho druhu. ať už manuální dřinu, nebo psychické vypětí. na tohle téma se často dohaduju s maminkou, protože ta by mě už ráda zařadila do pracovního procesu. já se zařazovat nechci, páč porád ještě studuju. studuju velice prestižní a perspektivní obor na UK. teda ne, že bych si myslela, že je velice prestižní a perspektivní. ale řikali nám to kdysi na dni otevřených dveří a tak já to taky občas s oblibou řikám. přeci jenom...ono to tak hezky zní :).

mám ráda zwiřátka. zwiřátka ty němé tváře sou boží stvoření. asi proto nemám ráda zoo. a asi proto mám doma šest koček a psa.
nemám ráda pavouky. tuhle byl jeden na záchodě. ale já si ho všimla až uprostřed vykonávání činosti. tak sem tam tak seděla s gatěma staženýma dole, začínala mi bejt zima, ale já se nemohla hnout. když sem se pak přeci jen z hajzlíku vyplížila, zapomněla sem na epizodku při surfování po síti :). před spaním sem se šla podívat, jestli tam ten pavouk ještě sedí.
neseděl
celou noc sem nespala

sem flink. sem sobec. to je mi doma neustále připomínáno. jo...a sem flegmatik a to vždycky a všude. když u nás v domě jednou hořelo, rodiče i brácha byli z toho celý pryč. maminka sháněla kočky do houfu, táta vyhrabával peníze z tajnejch skrýší, brácha seděl, čučel a deprimoval ostatní řečma o tom, jak začíná cejtit kouř. já sem si šla vyčistit zuby (všichni budou psycho z toho, že jim hoří střecha nad hlavou. nebudu je ještě vydeptávat tim, že mi smrdí z pusy), vzala sem si občanku a ostatní doklady, seminárku do školy (patlala sem se s tim takovou dobu, tak to teď nelehne popelem), oblíkla se a šla. táta mě dole před panelákem urazil slovy: "tady všichni bojujou o holej život a ty se ještě stačíš namalovat"
nemalovala sem se. sem krásná od přírody :D

dyk co....nějak bylo, nějak bude :)

a to je moje heslo