Nějak bylo, nějak bude

To mi teda řekněte, kdy vám dal naposledy někdo něco zadarmo...
Mně se poštestilo právě dneska, v pátek 13.

Byla jsem se známou na obědě u horolezců, když tu zkraje hodovního veselí koukáme... a po jejím talíři si špacíruje jakási píďalka :-o.
Známá nelenila a zavolala obshluhu: "Promiňte, ale mně tady cosi leze..." Obsluhující slečna lehce znervózněla a se slovy "Omlouvám se, to bude asi ze salátu," těstoviny odnela.

Za chvíli byl talíř zpátky, porce podle mě tatáž, ale v obloze místo alátu — rajčátka a papriky. He :).

Nu — a jak jsme se dostaly k žádosti o účet, přiběhla slečna s účtenkou, kterou předložila jen známé a prý že: "poprosím vás jenom o těch 45 kč za kafe, to ostatní je na nás."

:-o
Cože?

"To jako všechno?" ujistila jsem se, jelikož mi bylo divné, že by jídlo a pití odpustili i mně. Ale slečna kývla, jakože všechno.
Notybrďo!

Venku jsme si se známou notovaly, jak máme hned pěknej den a ocenily přístup obsluhy. Jako fakt... to už se jen tak nevidí. A nedá mi to nepřipomenout jeden už aspoň dva roky starý zážitek z Kolkovny. Podnik jakože megaúrovně, kam mě Brauzr nalákal na luxusní cheescake. Jenže zrovna tahle várka byla nechutná, protože se jim jaksi nerozpustil ztužovač a fakt se to nedalo jíst. Po pár soustech jsem pohřbila naději, že se to zlepší a dortík nedojedla. U slečny jsem ho reklamovala, ona přišla s tím, že tahle várka se skutečně nepovedla, ale přestože jsem vrátila až na pár soust celý zákusek, na účtě byl v plné ceně — 120 Kč.
Tak to na*ere...

A vida — lokálblok, taková místní lepší hospoda... ale narozdíl od hogofogo Kolkovny vědí, jak na to!